Březen 2017

Ty jsi taková aktivní!

23. března 2017 v 18:42 Střípky myšlenek
Je to už dávno, několik let, řekla bych.
Na hodině nás učitelka posadila do dvojic holka - kluk. Všichni nasadili své nadšeně výrazy, já samozřejmě taky, protože komunikovat s opačným pohlavím mi dodnes dělá dost problém. To to sebevědomí, že.
Dostali jsme jakýsi dotazník, kde byly různé vlastnosti. My měli zaškrtnout ty, které bychom přiřadili našemu partnerovi.
Vážně jsem se bála, co tam můj chvilkový soused napíše. Nejsem ve třídě zrovna dvakrát oblíbená, taková šedá myška, takže jsem očekávala, že si nebude vědět rady.
A já už vlastně ani nevím, co jsem mu tam napsala, nebo co tam napsal on mně. Jen jedna z těch vlastností, kterou mi přiřadil, se mi v hlavě objevuje i po letech.
Aktivní. No vážně, já a aktivní? Jsem dost při těle, a tak mě to prvně překvapilo. Trochu jsem se v duchu zasmála tomu, že už asi nevěděl coby. Jako urážku jsem to nebrala, přece jen to byl jeden z těch milejších kluků z naší třídy.
Jako správná drbna jsem o tom potom mluvila i s kamarádkama. A ony se tomu vůbec nedivily!
Dodnes jsem ráda, že jsem se díky takovému hloupému dotazníku dozvěděla, že mě lidé vlastně vnímají jako poměrně aktivního člověka. Musím říct, že mi to přece jen o trochu zvedlo sebevědomí. Takže... Díky!

Jak se lidi mění?

10. března 2017 v 21:32 Střípky myšlenek
Koukala jsem se na staré školní fotky a přemítala o tom, jaké to bylo peklo. A pak jsem si všimla kluka, který se na fotkách z prvních let vždycky kouzelně usmíval, ale postupem času se mu úsměv ztrácí. Na té z minulého roku už se vyloženě mračí a já si říkala - kdy jsem ho vůbec naposled viděla se smát?
V šesté třídě to byl smíšek, kašpárek celé třídy. O hodinách pronášel vtipné průpovídky a vůbec to nebylo urážlivé. Smáli se i učitelé.
Jenže ostatní kluci ze třídy se mu posmívali. Možná to nemysleli tolik zle, kdo ví. Ale když někomu tvrdíte, že je tlustý, i když vlastně není, poznamená ho to.
Spolužák se začal měnit. Pustil se do posilování, přestal vtipkovat a smát se.
Dneska je z něj neuvěřitelně svalnatý.. No, chlap, protože už mu vlastně bude devatenáct. Jenže za jakou cenu. Nežije ničím jiným, než jsou jeho svaly, nebo alespoň nic jiného neukazuje druhým. Nesměje se.
A tak se ptám - proč? Proč se z něj tohle muselo stát? Přijde mi neuvěřitelné, jak moc naše životy ovlivňují druzí... A v případně tohohle kluka zrovna tak hrozně.
Když ho občas člověk poslouchá, zjistí, že to vůbec není pako. Že si je jistý ve svých názorech (ač s nimi nemusím souhlasit) a má vlastně dost přehled. Myslela jsem si, že má v hlavě už jen svaly, ale není vůbec hloupý. Mrzí mě tedy, že nebyl tak chytrý i kdysi, že mu to vlastně nedochází ani teď. Je strašná škoda se přestat smát a ani to nejlepším tělo za to nestojí.
Prosím, nenechme se tolik ovlivňovat řečmi druhých lidí...