Jak se lidi mění?

10. března 2017 v 21:32 |  Střípky myšlenek (ze života)
Koukala jsem se na staré školní fotky a přemítala o tom, jaké to bylo peklo. A pak jsem si všimla kluka, který se na fotkách z prvních let vždycky kouzelně usmíval, ale postupem času se mu úsměv ztrácí. Na té z minulého roku už se vyloženě mračí a já si říkala - kdy jsem ho vůbec naposled viděla se smát?
V šesté třídě to byl smíšek, kašpárek celé třídy. O hodinách pronášel vtipné průpovídky a vůbec to nebylo urážlivé. Smáli se i učitelé.
Jenže ostatní kluci ze třídy se mu posmívali. Možná to nemysleli tolik zle, kdo ví. Ale když někomu tvrdíte, že je tlustý, i když vlastně není, poznamená ho to.
Spolužák se začal měnit. Pustil se do posilování, přestal vtipkovat a smát se.
Dneska je z něj neuvěřitelně svalnatý.. No, chlap, protože už mu vlastně bude devatenáct. Jenže za jakou cenu. Nežije ničím jiným, než jsou jeho svaly, nebo alespoň nic jiného neukazuje druhým. Nesměje se.
A tak se ptám - proč? Proč se z něj tohle muselo stát? Přijde mi neuvěřitelné, jak moc naše životy ovlivňují druzí... A v případně tohohle kluka zrovna tak hrozně.
Když ho občas člověk poslouchá, zjistí, že to vůbec není pako. Že si je jistý ve svých názorech (ač s nimi nemusím souhlasit) a má vlastně dost přehled. Myslela jsem si, že má v hlavě už jen svaly, ale není vůbec hloupý. Mrzí mě tedy, že nebyl tak chytrý i kdysi, že mu to vlastně nedochází ani teď. Je strašná škoda se přestat smát a ani to nejlepším tělo za to nestojí.
Prosím, nenechme se tolik ovlivňovat řečmi druhých lidí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama