Dobrodružství s piráty aneb maturitní sloh

25. května 2018 v 11:22 |  Pokusy o psaní (bez života)
Jelikož mám maturitu už úspěšně za sebou, rozhodla jsem se vám ukázat, jak jsem si "poradila" s takovým maturitním slohem. Zadání znělo:
Vypravování Marca Ricciho o tom, jaké dobrodružství s piráty prožili lidé plující na Černém orlu (úvodem vypravování je výchozí text)
Výchozí text odděluju v příběhu mezerou, tak to snad pochopíte. A ještě bych vám chtěla říct, že jsem za tohle měla jedničku. 29 bodů ze 30. Fakt. Taky tomu nemůžu uvěřit. Na moji obhajobu, na ten sloh není moc času a ten spisovatelský duch ve mně pracuje pomalu... Vlastně vás, budoucí maturanty, chci jen uklidnit, že to není až tak těžký a že jednička je fakt za nic.
Tak jdeme na to.

31. července 1651
Jmenuji se Marco Ricci a jsem obyčejný obchodník z Janova. Už je to pět dní, co jsem se nalodil na Černého orla. Kromě mě a posádky je na palubě ještě bohatý francouzský markýz Louis de Rohan, ten ale tráví většinu času ve své kajutě.
Po včerejší bouři je moře stále neklidné. Kapitán, vysoký snědý hromotluk, právě spočítal ztráty. Zpřelámaný hlavní stěžeň, poškozené kormidlo.
Náhle někdo vykřikl: "Loď na obzoru!"
Když jsem rozeznal její vlajku, krve by se ve mně nedořezal. Byla celá černá, z té černě ale na dálku svítily zkřížené hnáty.

"Piráti," zamumlal jsem. Ztratilo se to v křiku ostatních. Všichni propadli panice. Nemohli jsme utéct, s poškozeným kormidlem se loď nedala dost dobře ovládat. Kapitán se o to sice chvíli pokoušel, ale piráti se k nám kvapem blížili.
Lidé šíleli. Skákali přes palubu, ječeli. Nehleděli na ostatní, na ty, kteří spadli na zem - dupali po nich a lámali jim kosti.
Já jsem běžel do své kajuty pro mačetu. Obchodníci s mačetou většinou neumí zacházet. I já jako malý tvrdil svému otci, že tuto dovednost nikdy nevyužiji. Prosil jsem, ať už skončíme s těmi dlouhými tréninky. Kéž bych ti za ně mohl teď poděkovat, tati.
Netrvalo dlouho a piráti se dostali na naši loď. Bránil jsem se jim. Máchal jsem kolem sebe mačetou a musel jsem vypadat jako šílenec. Také jsem v tu chvíli šílený byl. Šílený strachy. Nechtěl jsem ale nechat strach, aby mě ovládnul, a bil jsem se dál.
Lidé okolo mě umírali. Na některé čekala okamžitá smrt, jiní se svíjeli dlouhé minuty v bolestné agónii. Živých rychle ubývalo.
Piráti mě zahnali až do podpalubí. Můj boj se mohl zdát zbytečný, ale já jsem se nechtěl jen tak vzdát. Přál jsem si z tohoto světa odejít se ctí.
Zahlédl jsem pár pirátů, kteří mířili do kajuty markýze de Rohana. Markýz byl dobrý člověk. I přes své neuvěřitelné bohatství se ke všem lidem choval mile a s respektem. Jal jsem se ho tedy chránit.
Vtrhl jsem do jeho kajuty a začal bojovat. Bylo to jen několik desítek sekund, přestože mně to připadalo jako dlouhé hodiny boje, když jsem smrtelně zranil jednoho z pirátů. Krev z něj doslova prýštila. Zastavilo mě to. Ještě nikdy jsem nikoho nezabil.
Z transu mě probral až hlasitý výkřik. Ohlédl jsem se a spatřil markýze s dýkou v srdci. Nezvládl jsem ho zachránit. Zabil jsem člověka. V té chvíli se ve mně něco zlomilo a já už neměl sílu dál bojovat.
Čekal jsem na smrt. Ta ale nepřicházela. Piráti mi vzali mačetu a táhli mě pryč.
"Heleď se, ty vodpornej votravo, voddělals nám parťáka. To ti jako příde v pohodě, bo co? Ale s mačetou to teda válíš, to jako jo. Moh by ses nám hodit," říkal mi jeden z nich.
Dotáhli mě na svou loď. Smrdělo to tam po rumu, tabáku a potu. Ihned mě přivázali ke stěžni, asi abych jim nezačal utíkat. Na to jsem ale neměl ani pomyšlení. Nezachránil jsi markýze, zabil jsi člověka, to bylo to jediné, co se mi honilo hlavou.
Pak sem dotáhli ještě někoho Byl to náš kapitán. Tady vypadal nějak menší než na naší lodi.
"Kapitán dycky umírá jako poslední. Tohlencto pravidlo mi dodržujem," odporně se zasmál někdo, kdo vypadal jako kapitán pirátů, a odhalil své zažloutlé zuby.
Zapálili Černého orla, naši loď. S kapitánem jsme sledovali, jak plameny požírají dřevěné prkna zbarvená krví. Potom do našeho kapitána zabodli mou mačetu.
Kapitán pirátů přišel ke mně a mířil na mě jakousi bambitkou.
"Ty sprej zabil jednoho z mejch chlapů. Normálně bych si to s tebou hnedka vyřídil, ale teďkonc je nás pirátů ňák málo. Potřebujem posily. Takže hošánku," s těmito slovy mi přiložil zbraň k hlavě, "vode dneška nás budeš hezky poslouchat a dělat, co ti řeknem, jinak tě hnedka vodkrágluju. Je to jasný?"
Kývl jsem hlavou, i když všechno ve mně chtělo křičet, že ne. Že já jsem jen obyčejný obchodník a chci se vrátit domů za svou ženou. Že nevím, jak jsem mohl zabít člověka, že já nikdy nebyl vrah. Jenže hlaveň mě pálila do spánku a já neměl na výběr.
Ode dneška ze je mě pirát a vrah.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | E-mail | Web | 25. května 2018 v 16:03 | Reagovat

Já myslím, že ta jednička je zasloužená, je to pěkný příběh. :-)

2 Rosie. Rosie. | Web | 26. května 2018 v 11:16 | Reagovat

Hrozny hněvu si chci taky přečíst!.. Ale mám teď trochu strach aby mě to třeba neoddělalo, když je to silnější než O myších a lidech, moc o té knize nevím, ale bojím se čeho byl ten chlap schopný.. :D Neznám upřímně ani anotaci k Hrozny hněvu zatím :D

3 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 26. května 2018 v 22:22 | Reagovat

[1]: Děkuju, já jsem to teda ještě chtěla směřovat někam úplně jinam, jen jsem to nějak nestihla :D :D

[2]: Já anotaci taky neznám, ale ta knížka stala 29 korun, to jsem musela :D :D

4 Rosie. Rosie. | Web | 27. května 2018 v 21:14 | Reagovat

[3]: Tak to si rozhodně musela! To bych tam taky nenechala snad ani i kdyby šlo o Spalovače mrtvol, kterého nesnáším.. :D :D :D

5 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 27. května 2018 v 21:46 | Reagovat

[4]: Nesnášíš? Já si to chci hrozně přečíst :D I další knížky od Fukse, přijde mi jako zajímavej autor :D (i když jsem od něj nic nečetla :D :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama