Holka na telefonu

20. května 2018 v 17:33 |  Střípky myšlenek (ze života)
Minulé léto se ke mně tak nějak dostala brigáda, které jsem se dlouho bránila. Jenže nakonec jsem byla jednoduše ukecána. Doteď nechápu, že jsem podlehla. Asi jsem fakt hodně potřebovala peníze.
Práce to byla dobře placená, to jo. Osmdesát až stovka na hodinu, podle toho, jak dobře člověk pracoval. Oproti mým sedmdesáti korunám na brigádě v hračkárně rozhodně příjemná změna.
I pracovní doba byla super, mohla jsem si ji totiž nadiktovat tak, jak jsem chtěla. Mohla jsem říct - přijdu ve středu, přijdu v pátek, ten další tejden nemůžu. A budu tady "jen" šest hodin, jo?
Dobře, takhle to úplně vždycky nebylo, občas nás šéfová přemlouvala, ať přijdeme tehdy a tehdy a já jsem slaboch, takže jsem podlehla. A občas jsem se bála za ní jít s tím, že někdy nemůžu přijít, ale to bylo asi taky jenom proto, že jsem slaboch. Slabošství někdy trošku znepříjemňuje život.
Hrozný na tý práci ale bylo to, v čem spočívala. Musela jsem sedět a po telefonu s lidmi vyplňovat dotazník. Ten byl šílenej, trval asi půl hodiny a obsahoval dokonce i popis dne respondenta. Procházet s člověkem jeho den mi bylo ultra nepříjemný a jemu asi ještě víc, dobrý peklo pro nás pro oba.
Ale o to nejde. Jde o to, že já vždycky nesnášela telefonování. Volám s rodičema, volám asi tak s pěti nejbližšíma kamarádkama. Tím to končí. Nesnáším i telefonování s babičkou a vůbec se všema, se kterýma nemám téměř dokonalý bližší vztah. Takže telefonování s cizíma lidma se zdálo jako naprostá noční můra.
První hovor byl strašnej. Byla jsem tak vyklepaná, ani nevím, jestli jsem všechno říkala správně. Ale zvládla jsem to, úspěšně jsem byla poslána do háje.
Teď asi trochu přeháním - lidé vlastně byli mnohem milejší, než jsem čekala. Pár mě jich sice do prdele poslalo, jedna starší paní na mě dokonce chtěla zavolat policajty, většinou mi ale řekli, že nemají zájem, a rozloučili se. Což beru jako fajn variantu a všechny vás prosím, abyste to taky dělali takhle (nebo ten telefon ani nezvedali, tak to zase s cizíma číslama dělám já). My tam byly samý holky okolo osmnáctky a řeknu vám, ať jste sebevíc v pohodě, když je na vás někdo do telefonu hnusnej, den vám to zrovna nezlepší.
Po pár dnech už to byla pohoda a zvládala jsem to na jedničku. Asi dvakrát se mi dostalo pozvání na kávu. Kromě toho, že kávu nepiju, jsem tohle fakt nemohla přijmout. Navíc - kdo si chce domluvit rande s někým, koho slyšel jen na telefonu a vůbec netuší, co je to za člověka? Blázni.
Pak ale přišel telefonát, který všechno trumfnul. Telefonát, který se stal u nás v práci hitem a pouštěl si ho i ředitel v Praze. Protože proč ne, že jo. Pokusím se vám ho zrekapitulovat.

Hned na začátku mi oznámil, že mám takovej sexy chraplavej hlas. No ještě aby ne. Nastydla jsem. Při vyplňování dotazníku (asi tak první otázky dotazníku) se mě zeptal, kolik mi je. Jasně, že jsem mu to neřekla. Tak se zeptal jestli jsem slečna, nebo paní.
"Slečna."
"A jste ještě panna?"
No tak pardon, tady už jsem byla rudá jak za ušima. Kamarádka vedle mě se tam dusila smíchy, protože jí bylo jasný, že něco nehraje.
Řekla jsem mu, že tohle opravdu není předmětem našeho dotazníku, a že ho tedy vyplňovat nemusíme. Tady to zní asi sebevědomě, ve skutečnosti jsem to dost vykoktala.
Dál se mě ptal, jestli nabízím sex po telefonu. Nebo tak něco. Hahaha.
Pán, muž, chlap, kluk, nebo co to bylo, se ještě chvíli o něco snažil, načež se rozloučil se slovy, že jde teda pokračovat v práci, ale že než k tomu dojde, bude se muset dojít opláchnout studenou vodou, aby se zklidnil. Díky moc za info!

Od tý doby si ze mě v práci už vždycky dělali srandu, ať jdu pracovat na nějakou sexlinku, že tam si přijdu na lepší peníze. Ale já mám telefonování dost už do konce života.
Aspoň budu mít co vyprávět vnoučatům. Nebo možná radši ne...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | E-mail | Web | 20. května 2018 v 21:21 | Reagovat

Já jsem v tomhle stejná, nemám telefonování nějak extra v lásce. Popravdě mi dělá problém objednat si i pizzu, prostě je mi nepříjemné někam volat, když je to cizím lidem... Tyhle práce jsou dobře placené, ale chce to asi pevné nervy a hlavně klid, já třeba když chci mít něco rychle za sebou, tak se zakoktávám. Teď dělám noční recepční, to je telefonů minimálně, spíš email a to mi vyhovuje daleko víc. :-)

2 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 20. května 2018 v 21:33 | Reagovat

[1]: Já jsem pizzu snad nikdy neobjednávala! S kamarádkama máme takový zvyk, že vždycky, když se řekne, že se objedná pizza, tak všechny křičíme "nevolám" a kdo to řekne jako poslední, musí volat :D Já už bych tam právě víckrát nepracovala, zajímavej zážitek, ale jednou stačí... Taky mám radši to psaní, než mluvení:)

3 hrachajdice hrachajdice | Web | 21. května 2018 v 11:32 | Reagovat

Jako těžkej introvert taky hrozně nerada telefonuju a když to jde , tak radši si tam zajedu osobně , i kdyby to mělo bejt přes celý město :D.

4 Rogue Rogue | Web | 21. května 2018 v 15:21 | Reagovat

Ty jo, pravděpodobně jsi první člověk, se kterým se "setkávám" a který na rovinu přiznává, že pracoval v CallCentru. Znám totiž pár dalších lidí, kteří mají takovou pracovní zkušenost také za sebou, ale zatloukají to jako kdyby šlo o život; asi podvědomě tuší, jaké by byli reakce okolí na to, že svou činnosti přiživovali tyhle nevyžádané hovory. Njn, ale je to práce jako každá jiná ;)

5 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 21. května 2018 v 22:20 | Reagovat

[3]: Já píšu smsky. Vždycky. Štěstí, že je mám zadarmo:D

[4]: Já se vlastně nikdy s negativní reakcí nesetkala. Vždycky jsem hned vysvětlila, proč to dělám (dobře placené,  mohla jsem u toho v klidu dělat řidičák,  dokonce jsem se tam i mohla učit na zkoušky,  když to nikdo nezvedal :D a samozřejmě fajn kolektiv plný lidí, které už znám delší dobu). Taky myslím, že je rozdíl mezi vyplňováním dotazníků a prodejem po telefonu - to se asi setkává s větší kritikou. Nebo mám prostě jen ve svém okolí úžasně tolerantní lidi. :D

6 introverted introverted | Web | 22. května 2018 v 9:47 | Reagovat

No téda! Máš krásnej zážitek :D Ale svatá pravda, telefonování je pro mne také velice nepříjemné. :D Ale to už víš. :D Jinak máš krásný blog. :) Určitě se sem ještě někdy podívám. :)) Měj se krásně :)

7 Zlomený meč Zlomený meč | E-mail | Web | 22. května 2018 v 21:34 | Reagovat

Hele, já být ženská a někdo mi říct, že mám sexy hlas, tak se dvakrát nerozmýšlím a nad tou sexlinkou uvažuju! Přecejen je to docela bezpečná práce a peníze musí být taky slušný.

Pravda, pro holky, který si kvůli Sexu ve městě zavírají okna, to asi nebude úplně to pravé ořechové :D

Ale to mi připomnělo historku, jak jsem kdysi čekal na svou ex, která v té době zrovna pracovala v DVD půjčovně. Těsně před zavíračkou tam za ní přišel typický úchyl (menší, obtloustlý, tlusté brýle, knírek...) a vracel DVD a chtěl vědět, které měl už půjčené. A Exka mu tam začala číst ty názvy typu "Rozvášněné studentky 4" atd. :D Já byl mrtvej smíchy :D

8 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 23. května 2018 v 20:53 | Reagovat

[6]: Díky moc! ^_^

[7]: Peníze slušný, jenže bohužel už nejsem nachcípaná, a tak můj sexy nakřáplý hlas asi někam zmizel. :( :D To bych se asi zbláznila, být tou ex, vůbec bych to nezvládla vyslovit nahlas! :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama