Jak jsem se učila

10. května 2018 v 11:41 |  Střípky myšlenek
Na týden jsem se ubytovala v naší skautské klubovně. Vlastně je to výhoda, být skaut, protože máte fajn prostor zadarmo. Mám tady záchod, sprchu, kuchyňku. Chybí mi tady už jen postel (nebo aspoň karimatka, kterou jsem si tak nějak inteligentně nevzala) a sporák, jelikož byl nefunkční a čeká se na nový. Ten sporák mi chybí trochu dost, hlavně, když mám nějak obědvat. Klubovna je teda v centru města, ale já si nemůžu každý den jídlo kupovat, to bych asi za chvíli zbankrotovala. Občas mě zachrání mamka a dá mi oběd v práci, občas si musím poradit jen s varnou konvicí a čínskou polívkou. Fuj.
Co mi tady ale nechybí, je otec, který mě neustále shazuje, takže jsem tu vlastně dost spokojená. Jen mě trochu bolí záda a moc nejím.
Myslela jsem si, že to tady bude ideální místo na učení na maturitu, že mě tu nebude rozptylovat tolik věcí jako doma. Jenže jsem si vzala notebook a telefon, což jsou dva hlavní rozptylovači. A ještě jsem si teda vzala knížku Ňadro, která má na obalu ňadro, a tak ji nemůžu nikde moc vytahovat. Té ale zatím odolovám, na což jsem náležitě pyšná. I když nevím, jestli by nebylo lepší si číst, než koukat na Sex ve městě. Jenže ono je to teď tak napínavý!
Navíc je klubovna díky své skvělé poloze dostupná všem lidem, kteří mě od učení taky rádi rozptýlí. Je to kousek od školy, takže za mnou kamarádky klidně skočí o svojí volný hodině. Nebo prostě jen tak odpoledne, že jo. Aspoň mi občas přinesou třeba hroznový víno a já trochu přebiju tu odporně nezdravou stravu, jenže k tomu přinesou ještě čokoládu, takže se to vlastně vykrátí.
Do toho obepisuju všechny moje spolužačky a ptám se jich, jestli se učí. Když říkají, že se neučí, trošku mě to zklidní, ale když mi někdo řekne, že už dneska stihnul projít pět otázek, a to je teprve deset hodin, takže já teprv dojídám snídani, začínám docela šílet. Jo, asi za chvíli zešílím, ze sebe, z toho, jak líná jsem. Fakt závidím lidem, kteří se na střední škole učili a jsou na to zvyklí. Já to nikdy moc dělat nemusela a teď brečím, protože zjišťuju, že asi nemám žádnou dlouhodobou paměť a že si deset minut před maturitou nestihnu projet všechny otázky.
Místo toho se teda snažím do mozku natlačit aspoň pár informací, ale má to vůbec cenu? Za den si projedu několik otázek, ale když pak usínám, nebo taky když se probouzím (nejen ráno, ale i v noci) hlavou se mi honí všechny informace, co jsem si zapamatovala. Takže to je něco jako "Justinián měl za manželku kurtizánu, ta polívka k obědu byla pěkně hnusná, Caligula jmenoval svého koně senátorem, už bych si tyhle polívky kupovat neměla, Nero zapálil Řím, tyjo, doufám, že v tom Sexu ve městě všechno dobře dopadne, vlastně nechápu, jak..."
No. Takže asi takhle. Prosím, uklidněte mě někdo a řekněte, že je to normální, že si taky pamatuje velký kulový. A taky mi, prosím vás, vysvětlete, jak je možný, že naši rodiče měli svaťák týden, zatímco já ho mám měsíc, a oni měli vyznamenání, zatímco já budu ráda, že prolezu. Jak prostě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama