Štístko?

23. května 2018 v 20:50 |  Střípky myšlenek
Jsem šťastná, jsem šťastná, jsem šťastná!
Dneska byl den D, možná spíš den M. Je vlastně jedno, jak tomu budeme říkat. Prostě den, kdy jsem měla projít zkouškou zatím největší - tedy maturitou.
Co vám budu nalhávat, moc jsem se v noci nevyspala. Celou dobu se mi hlavou honilo, kdo postavil Kuks, kdy který král vládl a spousta anglických slovíček. Navíc jsem ráno měla nařízeného budíka na pátou, protože jsem maturovala od sedmi. Chtěla jsem si ještě něco zopakovat.
První byla čeština. Já se na ni zrovna dvakrát neučila. Přečetla jsem všechny knížky, co jsem si vybrala, to jo. Byly fakt skvělý! Objevila jsem tam neuvěřitelné klenoty, teď jsou to jedny z mých top knížek. A taky jsem si jednou přečetla rozbory, co jsem vyhrabala někde na internetu. Na víc prostě nebyl čas. Čeština sice byla jediným předmětem, ze kterého jsem si fakt moc moc moc přála jedničku, ale řekla jsem si, že se smířím i s horší známkou, jen abych z ostatních předmětů aspoň měla šanci projít.
Hrozně jsem se modlila, abych si vylosovala číslo 7 (Farma zvířat), 8 (1984), nebo 14 (Svět podle Garpa). Padla jedenáctka. Strašně se mi ale ulevilo, protože jsem věděla, že to nebude žádná poezie.
Byl to Jeden den Ivana Děnisoviče. Skvělý! Myslím, že jsem to dala jak pán. Celé to probíhalo jako sraz knižního klubíku, prostě takový přátelský pokec. Možná to taky bylo tím, že máme skvělého češtináře, kterého naprosto miluju a který má určitě aspoň trošku rád mě.
V angličtině jsem chtěla otázku číslo 1 (My family). Padla 6. Culture. To znamená dobrý, já totiž ráda chodím do divadla, do kina, do galerií, čtu, prostě všechno možný. Mlela jsem tam sice hrozný kraviny, protože moje angličtina je na úrovni asi tak A1, ale věděla jsem, že to mám.
Jenže pak přišel dějepis. Chtěla jsem otázku číslo 2 (Egypt a Československý odboj), padla čtrnáctka. V jedné otázce z dějepisu máme dvě témata, abychom se aspoň jednoho chytli. Já dostala třicetiletou válku a rok 1848 v Habsburské monarchii.
A věděla jsem, že je to smrt. Že to prostě ne. Uměla jsem dějiny tak do patnáctého století. Učitel mi naštěstí trochu poradil na potítku a nalistoval to v atlase. Když jsem ale šla z potítka před komisi, měla jsem slzy fakt na krajíčku a musela se kousat do rtu, abych se nerozbrečela naplno.
Bylo mi úplně jasný, že na mě naše třídní kouká a je z toho snad víc hotová jak já - ona se celou dobu hrozně bála, že se tam zhroutím, protože jsem prostě strašnej stresař. A teď to mělo přijít.
Přísedící se mě zeptala, co jsem si vylosovala. A já - kráva - jsem ani nebyla schopna jí odpovědět. Nešlo to. Jenže pak jsem si v hlavě řekla, sakra, přece nechceš bejt ta holka, co se tady totálně sesype a bude muset nastoupit v září. Fakt jsem ta holka být nechtěla. A tak jsem se zhluboka nadechla, řekla jsem, co jsem si vylosovala, nahodila vtípek, abych uvolnila atmosféru (beztak se mu všichni zasmáli jen se soucitu, bylo to fakt trapný) a jela. Jela jsem teda tak trochu jiný věci a hodně do toho tahala dějiny umění, ale... Nevadí, že jo.
Když jsem odcházela, slyšela jsem jen: "To je ale bojovnice!"
A pak přišly dějiny umění, předmět, kterého jsme se ten den báli všichni nejvíc. Učitel byl totiž dost ras, na minulé maturitě si lidi pořádně vychutnával a potápěl je. Byli jsme hotoví strachy.
Chtěla jsem otázku číslo 1 (takový úvod k umění). Jasně, že padla osmička. Naštěstí to byl Řím, víte co, v Římu ještě nebylo moc jmen těch umělců, a to je hned lepší, když člověk nemusí z rukávu sypat jména a jejich díla. Takže jsem věděla, že to dám, že to prostě na tu čtyřku půjde. Šlo to líp. Jen když mi tam učitel vysvětloval něco, co jsem nevěděla, tak jsem si možná mohla odpustit poznámku: "Aha, tak to jsem v životě neslyšela."
Vyšla jsem ze třídy a chtělo se mi brečet. Štěstím. Bylo to tak skvělý, byla jsem si jistá, že to mám, že už je to za mnou.
Vyhlášení výsledků pak moje domněnky jen potvrdilo. Měla jsem to. Tentorktá jsem se fakt rozbrečela, což doprovázely moje kamarádky se slovy "kráva". Jenže já byla tak šťastná, že je to za mnou.
A já vím, že říkám, že známky nejsou důležitý - a taky to lidem říkám i teď, když se mě na známky ptají. Ale tady se snad pochlubit můžu, ne? Takže, dámy a pánové, odmaturovala jsem na samé jedničky. Netuším, jak je to možný. Ale je to skvělý.
A aby toho nebylo málo, když jsem přišla domů, čekal na mě email o přijetí na mou vysněnou vysokou. Takže teď mám klid a pohodu, nemusím nic a všechno je za mnou!
Už jsem říkala, že jsem strašně šťastná?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zlomený meč Zlomený meč | E-mail | Web | 23. května 2018 v 21:24 | Reagovat

"A věděla jsem, že je to smrt. Že to prostě ne."

A dostane z toho jedničku. Takovýhle lidi mám nejradši, co vždycky pro nic za nic stresujou! :D

Ad vtípek na úvod: Já si pamatuju, jak jsem si u maturity vytáhl otázku číslo 1 - Nejstarší literatura (Bible, Korán atd.) a citoval jsem tam skeč z divadla Sklep. "Ta kniha je ze dvou naprosto neadekvátních částí... my během té první čekáme na hrdinu, on nepřichází... a ta druhá je jenom o něm!" :D
A NIKDO se tam tomu nezasmál, ani se nepousmál, nikdo tu scénku neznal. Od té doby jsem při důležitých zkouškách nechával smysl pro humor za dveřmi :D

Kdyby ses chtěla kouknout, je to tady :D https://www.youtube.com/watch?v=KZ7KubM-R4E

A kam že ses to teda dostala, jestli to není tajný? :O

2 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 23. května 2018 v 21:35 | Reagovat

[1]: Jak jsem říkala, jsem strašnej stresař. :D  A učitel byl až příliš milosrdnej... :D
Ouuu, to bych nechtěla! Asi jsi se měl taky tvářit aspoň trochu nešťastně,  smáli by se z lítosti. :D Skeč si samozřejmě mileráda pustím, ovšem spíš až zítra, až nebudu tak hotová a budu schopná ocenit jeho kvality. :D
Tajné to není- do Brna na obor český jazyk a literatura. A je to obor, který fakt miluju, takže nechci slyšet žádný kecy, že je to obor k ničemu a podobně! :D Budu korektorka a basta. :D

3 Zlomený meč Zlomený meč | E-mail | Web | 23. května 2018 v 22:13 | Reagovat

[2]: Ano, stresaři stresujou a my, naivní, jim to vždycky zbaštíme :D

Já se tvářil docela v pohodě, protože to byla otázka, kterou jsem docela chtěl :D

Jé, češtinu (Filologii) jsem taky studoval, jenom teda v Liberci. A po semestru jsem skončil, protože mě to tam nebavilo. A nedávno jsem se bavil s lidmi, kteří tam taky studujou tenhle obor a stěžovali si na ty samé věci, kvůli kterým jsem odešel :D (hlavně na učitele a na studijní oddělení).

Ale v Brně to budou mít pořešený určitě líp, to ti přeju!

4 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 23. května 2018 v 22:21 | Reagovat

[3]: Nojo, my stresaři se holt nezměníme... :D
Já tě zbožňuju! :D Jsi jeden z mála lidí, co má výběr mé školy reaguje pozitivně... :D

5 Zlomený meč Zlomený meč | E-mail | Web | 23. května 2018 v 22:33 | Reagovat

[4]: No co by ne, je to hezký obor a myslím že i docela uplatnitelný (v novinách nebo v knižním prostředí obecně a tak) :)

6 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 23. května 2018 v 22:41 | Reagovat

[5]: Přesně! Někdo, kdo to chápe! Já miluju knížku, miluju, miluju, miluju a taky fakt miluju češtinu (možná to z mé nespisovné řeči tolik nevyplývá, ale je to pravda! :D), navíc je to asi tak jediná věc, co mi trochu jde. :D

7 hrachajdice hrachajdice | Web | 24. května 2018 v 16:26 | Reagovat

Nejlepší je počítat s nejhorším . Pak to vyjde na jedničku :D

8 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 26. května 2018 v 22:20 | Reagovat

[7]: Všem to teda takhle nevyšlo :D Já bych se ani za čtyřku nezlobila, hlavně, že už je to za mnou :D ale tohle je příjemný bonus :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama