Takový ten pocit smutku

26. května 2018 v 15:59 |  Střípky myšlenek
Já nevím, jestli tenhle pocit někdo znáte. Mě už provádí odnepaměti. Nenávidím ho.
Přichází většinou ve chvílích, kdy je všechno v největším pořádku. Když jsem u kamarádky a povídáme si, když jsem na oslavě, když jedu někam pryč, na výlet. Najednou se mi z ničeho nic tak nějak divně sevře hrudník a cítím se strašně nešťastně.
Trvá to vždycky maximálně minutu, ale mě to na tu chvíli úplně ochromí, protože si říkám, sakra, měla bych být šťastná, něco je špatně.
Zajímavé je, že se mi to nikdy neděje doma. Vždycky jen, když jsem někde pryč. A nikdy to není, když jsem sama, vždycky jsem ještě s někým dalším.
Jako malá jsem si myslela, že je to steskem po domově. Teď už si tím nemůžu být úplně jistá - vždyť já jsem občas mnohem radši někde jinde než doma, ráda odtamtud utíkám pryč.
Tak proč teda tyhle stavy přicházejí? Chtějí mi ukázat, že nemám právo být šťastná, že vždycky se ten smutek vrátí?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pythonissa3 pythonissa3 | E-mail | Web | 27. května 2018 v 2:27 | Reagovat

Musim rict ze tento pocit znam.
Vsechno je v pohode, zabava, sranda, pak se zvednu pro dalsi drink a najednou mam pocit jako kdyby se mel celej svet do minuty zhroutit a ja vubec nevim proc...

Vis, ja osobne si myslim a je to tedy jenom muj nazor, ze clovek je od malicka nastavovany na to, ze si spoustu veci nezaslouzi. :] Takze v tech nejstastnejsich situacich nas mozek nepochopitelne pochopitelne zareaguje nejak jako:"Jezis marja, tohle nemuze trvat vecne, ted se musi neco stat, tohle si nezaslouzim". Atd. Atd.

Takze posledni dve vety z clanku muzes uplne vymazat. To je presne to co to zpusobuje. Ty jsi stastna a sama tomu neveris Ze si to vubec zaslouzis. :]

Tak ja Ti neco reknu, zaslouzis si uplne vsechno o cem snis a az se Ti zase priste situace se sevrenym hrudnikem stane, proste to prozij a jdi zase s usmevem dal. :] A kdyz to budes trenovat......... :] :] :]

2 boogie-de-ana boogie-de-ana | Web | 27. května 2018 v 11:12 | Reagovat

Takové pocity mě často přepadají, když jsem někde s kamarády, kolikrát si taky lámu hlavu, proč se to tak děje :o

3 Lux Lux | Web | 27. května 2018 v 14:00 | Reagovat

Tohle mě pronásledovalo na gymplu a začátku Vš, pořád. Nechápala jsem, proč. A pak jsem jednou prozřela. Bylo to proto, že jsem neustále čekala nějakou podpásovku, že tohle přece nemůže vydržet. Je fakt, že to mělo co dělat se situací doma. Když mi zvonil mobil, lekala jsem se, co se zase stalo, kde se zas potřebuje moje pomoc.
Moudrý říká: Všechno je v hlavě. A je to tak. Pomohla mi částečně právě Vš, kdy jsem byla daleko od domova, od stresu, co se zas někde stalo a dokázala jsem si užívat ten okamžik. Zkus to taky. Prostě si vyčisti hlavu, nenech tu plíživou myšlenku - jak dlouho budeš šťastná a jestli na to máš nárok - ať se ti vkrade do podvědomí. Udrž ji daleko, na uzdě. Rozhlédni se po lidech, které máš ráda a se kterýma tam jsi. Nech se naplnit tím momentem, tím pocitem spokojenosti a prožij ho. Opravdu, hluboce uvnitř. Pak vydechni, ale ten pocit tam zůstane, protože je to tak správně :) Žij okamžikem, nemysli na to, co bylo, co bude, protože je mnohem důležitější to, co teď JE. :)

4 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 27. května 2018 v 16:52 | Reagovat

[1]: [3]: Oběma vám moc děkuju za rady! Já jsem vlastně svým způsobem ráda, že nejsem sama a že s tím třeba i jde něco dělat...

[2]: Je to pěkně na houby, že?

5 pythonissa3 pythonissa3 | E-mail | Web | 27. května 2018 v 18:11 | Reagovat

[4]: Jasne, ze s tim jde neco delat a musim rict ze souhlasim i s komentarem od Lux. :]

Tak drzim palecky a nevzdavej to. ;] :]

6 Besss Besss | Web | 28. května 2018 v 19:02 | Reagovat

To znám. Taky to nechápu, ale hlavní je se tomu moc nepoddat. Prostě hlavu vzhůru a nejlíp to něčím přebít. Třeba hudbou.:-)

Hodně štěstí!

7 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 28. května 2018 v 22:04 | Reagovat

[5]: Díky moc :)

[6]: Já se snažím se tomu nepoddat! Většinou se napiju vody - nevím proč, ale tak nějak mě to uklidní. :D

8 Bublushka Bublushka | Web | 29. května 2018 v 10:41 | Reagovat

mám to stejně, dříve jsem se tím trápila a strašně to řešila ale časem jsem přišla na to, že to jsem prostě já, občas smutná, ale bez toho bych to nebyla já a snažím se vždy u toho myslet na hezké věci a nestresovat se- zhluboka dýchat a tak-ne vždy do pomůže ale aspon se uklidním- mě to nejčastěji přepadá když mám hodně stresu- ne třeba v tu chvíli, ale celou dobu a pak když se na chvíli zastavím to na mě padne- tak se snažím si to tolik nebrat- je to těžké ale časem to jde líp a líp- tak snad se bude dařit i tobě ;) deprese a úzkosti jsou na nic ale dá se s nimi žít

9 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 29. května 2018 v 21:42 | Reagovat

[8]: Já si teda myslím, že nikdo nemůže být bez toho, aby byl občas smutný - permanentní veselost je podle mě nemožná. :D Ale tohle jsou občas pěkný podpasovky,  protože to fakt nečekám. Naštěstí jsou to jen krátké stavy, takže mi to život příliš nekazí,  jen jsem nad tím už několikrát přemýšlela... Vystresovana jsem skoro pořád, tak to s tím klidně může mít co dočinění :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama