Závist úspěchu

15. května 2018 v 12:42 |  Střípky myšlenek (ze života)
Dneska dorazily výsledky našich maturitních didakťáků. Chtěla jsem být správná kámoška, tak jsem hned psala holkám a ptala se jich, jak jim to dopadlo. Věděla jsem totiž, že to měly mezi jedničkou a dvojkou. A já bych jim fakt moc přála tu jedničku, obzvlášť, když je pak podle výsledku didakťáku berou na vysokou.
Dostalo se mi ale jen vlažných odpovědí, od některých dokonce žádných odpovědí. Situace úplně stejná jako u výsledků TSP (testů studijních předpokladů), které nám rozhodovaly o přijetí na vysokou. Spoustě z nich se tam nepodařilo dostat, zatímco já měla výsledek mnohem vyšší, než jaký jsem vlastně potřebovala. Byl to dost dobrej výsledek, nebudu lhát. Taky jsem se na něj docela nadřela, protože jsem si zaplatila internetové kurzy a učila se. Můj život byl asi dva týdny naprostá rutina, kdy jsem přišla domů ze školy a zase se učila. Nezastavila jsem se. Chtěla jsem na tu školu fakt moc a odmítla jsem to ponechat náhodě.
Jenže jsem byla dobrá a ostatní ne, což se jim nelíbí. Myslím, že spousta z mých kamarádek má pocit, že jsem super chytrá a nemusím pro to nic dělat. A závidí mi to. Jenže já pro to taky občas něco udělat musím.
Nechápu, že jsou na mě pak naštvané a pořádně se mnou ani nemluví, když se mi něco povede. Není to fér. Já za to nemůžu, nebudu se dělat hloupější než jsem, jen aby se ony cítily dobře. Mrzí mě ale, že se pak vůbec nemůžu radovat ze svého úspěchu, protože nechci naštvat ještě víc lidí. Vážně jsem dokonce přemýšlela o tom, že budu lhát a říkat, že jsem dosáhla horšího výsledku než ve skutečnosti.
Navíc se teď začínám děsit ústních maturit. Nemůžou skončit dobře. Buď budu mít dobrou známku a zase na mě budou naštvaný, že jsem se vlastně neučila tolik jako ony, že jsem vlastně občas trochu prokrastinovala, a vůbec, že si to taky už nezasloužím. Nebo budu mít špatnou známku. A toho se bojím snad ještě víc, mám strach, že pak budou spokojené. Že mi to vlastně budou přát. A to já nechci.
Ostatním jejich úspěchy přeju. Jasně, že ve mně taky občas zahlodá trocha té závisti, ale nehodlám se jí nechat ovládnout. Nemůžou to tak prostě dělat všichni?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bellatrix Snape Malfoyová Bellatrix Snape Malfoyová | Web | 15. května 2018 v 14:51 | Reagovat

To znám

2 E. E. | Web | 15. května 2018 v 18:09 | Reagovat

Netrap se tím, jestli Ti můžu dát radu. Když nebudeš chtít, už je nikdy nemusíš vidět. A za takové pocity Ti, hádám, nemusí vůbec stát.

3 Eliss Eliss | Web | 15. května 2018 v 19:44 | Reagovat

To není pěkné chování, takoví přátelé nejsou přátelé...

4 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 19. května 2018 v 19:54 | Reagovat

[1]: To je mi líto!

[2]: Já je zároveň vidět chci, protože jinak je mám fakt ráda... Spíš se bojím toho, až se rozprchneme na vejšky a neuvidíme.

[3]:  Ony takové nejsou vždycky, jen jsme teď všichni nějak podráždění. Ať žije maturita. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama