Jak na narozeniny, tak po celý rok?

25. června 2018 v 22:06 |  Střípky myšlenek
Zítra mám narozeniny, což mě nutí k přemýšlení. Já teda přemýšlím dost často, ale s těmi narozeninami je to pak vždycky nějak horší. Zítra mi totiž bude 19, a to jsou prostě poslední náctiny.
Na semináři z dějin umění jsem se jednou nějak zamyslela (to se mi totiž stává dost často, že mi myšlenky utečou někam pryč a já zapomenu poslouchat učitele) a náš profesor si toho všimnul. Pronesl k tomu nějakou poznámku, ale já už byla na jeho rýpání zvyklá a nehodlala jsem se nechat ztrapnit (což možná není nejlepší taktika, když plánujete z toho předmětu maturovat). Mrkla jsem do poznámek a prohlásila, že se omlouvám, že jsem se zamyslela nad tím, jak tenhle sochař vytvořil tak úžasnou sochu už v 17 letech a co jsem vlastně dokázala já. Profesor začal ironicky vychvalovat moji skromnost, ale třída se smála a já věděla, že jsem z toho vybruslila.
Jenže je to pravda - co jsem vlastně dokázala já?
Jasně, odmaturovala jsem a dostala se na vysokou. Jenže to v mém věku spousta lidí.
A já teď ani nevím, jestli na tu vysokou chci. Hodně lidí mě za volbu oboru (Český jazyk a literatura na filosofické fakultě, ne, nebude ze mě učitelka) odsuzuje. Už jsem z toho unavená a nahlodává mě to. Možná ze mě jednou nic nebude. Opravdu jsem zvolila tu správnou cestu? A zvládnu to vůbec? Zvládnu vystudovat vysokou školu, najít si tam přátele a brigádu? Všude spousta otázek, ale vůbec žádné odpovědi.
K tomu (a teď omluvte tu povrchnost) mě hrozně štve, že nemám kluka. Víte, já strašně toužím po někom, kdo mě obejme a řekne, že všechno bude v pořádku. Po někom, pro koho budu důležitá a kdo mě bude milovat, s kým budu moct cestovat, ale i koukat se doma na filmy. Jenže nikdo takový nepřichází a já se cítím čím dál víc sama.
Navíc jsem vždycky chtěla tak nějak zachránit svět, ale jak ho zachraňuju? Pochybuju, že mě omluví třídění plastů nebo skutečnost, že když mě někdo zastaví na ulici s kasičkou, tak pár drobných přispěju. To není to, co jsem chtěla. Chtěla jsem čistit lesy od odpadků, chtěla jsem pravidelně přispívat na Dobrého anděla, adoptovat si dítě z Afriky na dálku, navštívit dětský domov. Chtěla bych babičkám pomoct s nákupem a bojovat za to, co je správné.
Místo toho sedím a píšu články na blog a koukám na seriály. Vím, že takhle svět nezachráním, ale nějak se z toho nedokážu hnout.
Možná bych prvně měla zachránit sebe, ale s tím taky nedokážu hnout.
Nějak teď nedokážu hnout vůbec s ničím.
Abych ale nekončila příliš depresivně - zítra přispěju na Dobrého anděla a pokusím se sehnat někoho, kdo se mnou půjde sebrat do lesa pár odpadků (nebo aspoň někoho, kdo se mnou stráví narozeniny, protože nechci být úplně sama). A kdo ví, třeba se někdy dostanu i k těm dalším věcem a třeba jednou svět udělám fakt lepším. Možná když budu zachraňovat ostatní, taky tím trochu zachráním sama sebe, protože aspoň něco bude v pořádku.
A to je přesně to, co já chci. Aby všechny věci byly v pořádku. Nic víc.
Tohle je moje narozeninové přání.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 26. června 2018 v 9:25 | Reagovat

Já si myslím, že toho ještě můžeš dokázat opravdu spoustu, nač ta skepse? :) Vždyť i třídění plastů je chvályhodné, tolik lidí to zase nedělá a je to škoda :)

2 hrachajdice hrachajdice | Web | 26. června 2018 v 16:48 | Reagovat

Tak všechno nej přeju a trochu víc toho sebevědomí ! :)

3 Míša Šislerová Míša Šislerová | E-mail | Web | 27. června 2018 v 15:08 | Reagovat

Dodatečně všechno nejlepší ♥ Můžu Tě uklidnit, pořád lepší slavit poslední náctiny, než se jich nadobro zbavit :D Já teď oslavila dvacetiny :) Ono je někdy fajn, nemít někoho, komu musíš vše říkat, co tě omezuje... Ale veřím, že po dlouhé době má člověk pocit, že mu něco chybí :) Máš krásné cíle :)

4 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 28. června 2018 v 20:53 | Reagovat

[1]: Já ze sebe taky nemám až tak špatný pocit :D To jen ty narozeniny jsou taková chvilka k zamyšlení, a když mě zrovna něco trápí, na narozeniny to většinou vyplave na povrch. A pak se to zas spláchne někam pryč. Narozeniny prostě asi nejsou můj den. :D

[2]: Děkuju!

[3]: Díky! No právě, příští rok jdu taky na ty dvacetiny, to bude asi ještě větší zamýšlení a depkaření jak letos. :D

5 Besss Besss | 4. srpna 2018 v 23:47 | Reagovat

Tak udělej něco převratnýho! Hurá akce jsou nejlepší! Třepa svolej pár ldí, vemte spousty fotek s ostrovem odpadků a běžte to rozhodit po nákupácích! To je za mě jedna z možností§ Směle do boje za záchranu světa! :D mimochodem můj táta vystudoval úplně stejnou školu jako ty, pak jel na dva roky dlěat kuchaře do Francie (neuměl ani slovo) a te´d pracuje jako IT manažer. takže žádný strachy - škola naředurčuje ani zdaleka tvoji udoucnost!

6 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 10. srpna 2018 v 8:36 | Reagovat

[5]: Já jsem člověk, který se těch hurá akci trochu bojí. :D Záleží teda na mem rozpoložení, někdy se do nich vážně vrhnu, ale jindy zas potřebuju mít všechno dokonale naplánované. Jsem asi člověk mnoha tváří. :D
Byla bych ale ráda, kdyby moje škola určila to, co budu dělat, já si totiž vážně přeju dělat něco s češtinou ^^

7 Honza Honza | Web | 8. listopadu 2018 v 12:20 | Reagovat

19 je krásný věk, i 20 a 25. Mně teď bude v prosinci 32 a to už člověka nutí přemýšlet. Doporučuji si následující dekádu nejenom užívat ve smyslu zábavy, ale i investovat do sebe - do vzdělání, sportu, zdraví a udržování toho správného okruhu přátel. Přeju všechno nejlepší a užívej si tyto krásné roky! :)

8 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 12. listopadu 2018 v 8:05 | Reagovat

[7]: Děkuju:) Myslím, že ale od určitého věku je každý rok určen k přemýšlení. Jak to bylo, jak to bude... A já samozřejmě chci žít naplno:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama