Mé tělo, má past

19. června 2018 v 17:44 |  Střípky myšlenek
Nevím, jestli jsem tu už zmínila, jak strašně nespokojená jsem se svým tělem. Tak nějak s celou tou svou tělesnou schránkou.
Nesnáším to, jak je moje tělo velké. Jasně, můžu s tím něco dělat, to se každému lehko řekne, ale někdy to vůbec tak lehké není. Já si uvědomuju, že jsem trochu lenoch, dobře, možná trochu víc. Nemyslím si však, že bych nežila aktivním životem - hodně toho podnikám, ničemu se příliš nebráním a prostě nesedím doma na zadku. Ani tolik nejím, teda jo, mám jídlo ráda, ale snažím se to držet v nějaké umírněnější formě. Je to ale stejně všechno jedno a kila spíš přibývají.
Nechci se teď nějak obhajovat a všechno to svádět na něco jiného, protože z největší části si za to můžu já a moje hlava, ale přece jenom na tom trochu díla mají i prášky s hormony, které musím brát. A tak je to všechno ještě nějak těžší.
Navíc má moje tělo naprosto špatný tvar. Takový jako mužský. Nemám prsa (a nehodlám si kupovat vycpanou podprsenku, abych si hrála na to, že je mám), nemám boky.
Občas si představuju, jak nahmatám takový zip někde na svém čele a začínám rozepínat. Jak rozepínám, pod touhle neoblíbenou vrstvou se objevuje něco mnohem hezčího. Oči, které mají obě stejný tvar a mnohem tmavší řasy, menší nos, který už není křivý, o dost zmenšená brada a samozřejmě žádná druhá brada. Obličej má najednou jasné rysy, tváře nejsou tak velké.
Jak pokračuju dál, objevují se hezky tvarovaná prsa, ne nijak velká, ale ani ne malá, navíc jsou to kamarádky a nejsou už tak daleko od sebe.
Z toho obleku teď vyvlékám své ruce. V podpaží už nemám taková ta tuková křidýlka, na ramenou nemám strie (jako vážně, viděli jste někdy někoho, kdo má strie na ramenou?). Nakonec se vyloupnou dlouhé hubené prsty, kterým budou určitě moc slušet prstýnky. Tak strašně ráda bych nosila prstýnky.
Nové ruce pokračují s rozepínáním. Břicho se rozhodně o dost zmenšuje, zato boky se lehce zaoblily. Zadek je taky menší a pevnější.
Zip tady končí a já už musím jen vyvléknout nohy. Stehna jsou štíhlejší a nevypadají, že by se rozplácly do obřích rozměrů, jakmile si sednu. Lýtka se ale ale vlastně tolik neliší od podoby v minulé vrstvě - přijde mi, že jsem je vždycky měla v poměru k mému tělu docela hubené. Už chybí jen chodidla, na kterých se také prodloužily prsty.
A je to tady. Stojí tu mé nové já.
Tohle si často představuju před spaním a říkám si, jak krásné by bylo, kdyby se to vážně stalo. Jenže ono se to tak lehce nestane.
A já budu dál uvězněná ve svém vlastním těle. Já, holka, která se vždycky cítí oproti ostatním tak malá. Zmenšuju se při každém slově od cizího člověka, při každé nadávce, při každém posměšku a v tom velkém těle je pak malá holka, která jen touží po tom, aby přišel někdo, kdo ji obejme a ochrání před vším zlým na tomhle světě. Jenže to nikdo nevidí. Všichni vidí jen tu velkou holku a na tu malou nikdo nemyslí.
Občas bych chtěla, aby lidi chápali, že i v tom velkém obleku se může skrývat něco neuvěřitelně křehkého. A že tuk opravdu není štít, který by odrážel zlé věci. Že i já se někdy cítím malá a strašně bych si přálá doopravdy maličká být, tak maličká, aby mě svět už nemohl vidět a urážet.
Jenže jsem uvězněná a nemůžu ven.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 19. června 2018 v 17:58 | Reagovat

Ahoj, pokud chceš, napiš na jeife97@seznam.cz, můžu pomoct. Myslím, že cesta exituje, jen chtít a jít na to dobře :)

2 hrachajdice hrachajdice | Web | 19. června 2018 v 18:10 | Reagovat

Buď ráda,že máš dvě  ruce a dvě nohy. Ostatní neřeš :)

3 Zlomený meč Zlomený meč | E-mail | Web | 19. června 2018 v 18:51 | Reagovat

Chjo, no, pokud bereš něco na štítnou žlázu nebo tak, tak trochu přibírat budeš, to se stává :(
Na druhou stranu s trochou správné životosprávy (no, možná do toho budeš muset šlápnout trochu víc, vzhledem k těm práškům) a cvičení se postupně klidně takto sama přetvoříš, i když to bude chvíli trvat.
Baví tě aspoň trochu nějaká fyzická aktivita? Kolo, brusle, plavání, běh, cvičení? To by byla hrozně velká výhoda...

4 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 19. června 2018 v 19:04 | Reagovat

[1]: Díky:)

[2]: Je mi jasné, že skvělá postava není všechno - jen kdyby to chápali i ostatní!

[3]: Na štítnou žlázu úplně ne, to by to asi všechno vypadalo ještě úplně jinak. Nevím, jestli jsem to tam vyjádřila dost jasně - beru prášky, která mi to malinko ztěžují,  ale rozhodně nejsou ani hlavní příčinou toho všeho. Nehodlám to na ne svalovat. :D Já se snažím něco dělat, jízdu na kole teda třeba vyloženě nesnáším a do plavek se moc neodvažuju,  ale ráda chodím, s bráchou hraju basket a fotbal a chtěla bych začít běhat... Jen je to složité,  protože nechci nic moc z toho dělat před lidmi.

5 padesatka padesatka | E-mail | Web | 19. června 2018 v 21:43 | Reagovat

Každý by chtěl něco změnit, Ty toho máš opravdu hodně. Na druhou stranu, kdybych to měla brát jako Ty a toužila po naprosté dokonalosti, taky se mi to nastřádá. Jó, holka, musíme hrát s těma kartama, co máme a něco málo zkusit změnit.

6 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 20. června 2018 v 1:08 | Reagovat

[5]: Tak moje představy jsou samozřejmě trochu nasazené, prostě proto, že představit si můžu cokoliv. S tím, ci se změnit nedá, jsem schopná se smířit, ale s tím tělem by se něco dělat dalo:)

7 Meduňka Meduňka | Web | 20. června 2018 v 20:35 | Reagovat

Zařazuji tvůj článek do výběru na tema-tydne.blog.cz

8 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 20. června 2018 v 21:50 | Reagovat

[7]: Děkuju, to je pro mě čest!

9 Lux Lux | Web | 26. června 2018 v 1:09 | Reagovat

Nikdo nejsme dokonalí. Spousta lidí si na to hraje a ti pak bývají krutí k ostatním, ale jen proto, aby zakryli svou vlastní nejistotu. Zkus pokaždé, když bude mít někdo nejapnou poznámku, si ho prohlédnout a říct si věc nebo dvě, které jsou nic moc nebo by chtěly zlepšit, jako to děláš se sebou. :)

10 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 28. června 2018 v 20:52 | Reagovat

[9]: Přesně, lidmi s největšími mindráky většinou bývají ti, co ostatním nejvíce ubližují za jejich nedostatky. Doufám, že já takový člověk nejsem. Když má někdo nejapnou poznámku, snažím se na to odpovědět s úsměvem. Ale je pravda, že ve spoustě případů mi to tak nějak nevyjde a jen se stáhnu do sebe...

11 Besss Besss | 5. srpna 2018 v 0:00 | Reagovat

Asi to nebude dávat smysl, tím spíš zrovna ode mě, ale mě se hrozně líbí, když někdo umí být hezky tlustý, nebo hezky oplácaný.
Ale stejně je to všechno jen a pouze o vnímání. :)

Jo... a zkusila jsi změnit účes? Někdy to dokáže hotové divy! :)

12 introverted introverted | Web | 9. srpna 2018 v 12:22 | Reagovat

Jsi krásná taková, jaká jsi. Věř mi.
A být Tebou, tak si přečti knihu s názvem: Život bez hranic. Čtu ji zrovna teď a už jen při čtení mě obklopí tak nádherný pocit, že je jen těžko uvěřit.

13 introverted introverted | Web | 9. srpna 2018 v 12:34 | Reagovat

A také..já bych si zase přála poznat lidi, kteří by se nekoukali na to jak vypadám. Neřešit s ními vlasy, nehty. Dobře, tak ano, ale jen trochu. Třeba se zajímat více o dobrovolnictví, pomáhání ostatním...prostě o to dobré. Nikdy mě neužilo na takové ty babské řeči..takže jsem ve fázi, kdy mám jen jednu dobrou kamarádku, která je na stejné vlně a já jsem za to neskutečně vděčná. Možná nevypadám jako ze žurnálu, ale mnohem víc mě těší to, že dělám radost druhým...protože to je to, pro co chci žít. :)
Takže...hlavu vzhůru. Už jen Tvůj smysl pro humor je boží. :)))

14 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 10. srpna 2018 v 8:32 | Reagovat

[11]: Změny účesu se hrozně bojím! Mám docela ráda svoje vlasy tak, jak jsou, i když mě někdy pěkně štvou.  A tak bych o to nerada přišla, i když už jsem nad změnou hodněkrát přemýšlela.

[12]: Děkuju, na knížku se podívám:)

[13]: To je skvělý! Svět by potřeboval víc lidí, jako jsi ty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama