Ivančice, žádné turistické centrum

14. srpna 2018 v 15:41 |  Kam cestuju
Dneska jsem vůbec neměla náladu na nějaký větší zájezd, a tak jsem se rozhodla pro Ivančice. Nedávno jsme jimi projížděla (když jsem jela na zápis do Brna) a zjistila jsem, že je to rodiště Alfonse Muchy (nějak jsem si to z hodin dějin umění nepamatovala). A Mucha je boží.
Hledala jsem si tedy, jestli tu nějak oceňují jeho památku - a ano, má tu svou expozici. O výletu tak bylo rozhodnuto.
Do Ivančic jsem přijela úplně hladová, takže jsem si koupila něco k jídlu. Byl to karbanátek a já si ho chtěla někde hezky v klidu sníst. Dneska jsem hodlala být za dámu (vzala jsem si šaty) a k té se pojídání karbanátku rukama úplně nehodí. Potřebovala jsem místo, kde nebude moc lidí.
Což o to, v Ivančicích opravdu moc lidí není. Ale najít tu lavičku? Absolutně nemožné! Chodila jsem tu asi půl hodiny ve snaze najít nějakou jinou než na náměstí, kde je největší koncentrace lidí. Třeba někde v parku.
Po prohlédnutí map jsem zjistila, že tu příliš zeleně asi nemají. Jediných pár stromů s lavičkou jsem našla u workoutového hřiště, a tam se přece nebudu ládovat. Vrátila jsem se proto zpátky na nádraží, které vypadá pěkně, ale zeje prázdnotou, a tam se do hodů pustila.
Potom už přišel čas na expozici. Aspoň jsem si to myslela. Expozice je ale od dvanácti do jedné zavřená.
Nevadí, mám tady knížku, takže pro mě není problém někde počkat. Nakonec jsem se rozhodla, že bych mohla počkat v nějaké kavárně, přece jen jsem měla tak hodinku času. Jenže najít nějakou kavárnu, která by nevyhlížela úplně komunisticky, se zdálo jako nadlidský úkol.
Naštěstí jsem našla kavárnu Epopey. Nalákala mě na Muchův obrázek v logu. Také mě potěšila nabídkou - ač miluju kavárny, nepiju kávu. Tady jsem si mohla dát domácí limonády, koktejly, smoothie... Skončila jsem s bezovou limonádou a i když mohla být studenější, byla jsem poměrně spokojená. Byla moje první návštěva kavárny o samotě - zatím jsem vždycky byla jen s někým, protože to beru jako takovou společenskou událost. Asi ale není špatné občas někam zajít i sám.
Vydala jsem se na expozici. Stála 20 korun (pro studenta, normálně stojí 40), tak jsem si říkala, jak levný výlet to dneska bude. Haha. To by tam nesměli mít milion věcí s Muchovými obrazy, že jo. Skončila jsem naštěstí u 4 pohledů a magnetické záložky. A k pohledům jsem rovnou koupila známky, že dva pošlu mým umění milujícím kamarádkám. Jen se teď nějak nemůžu rozhodnout, které dva pošlu, všechny jsou tak krásné!
Expozice byla rozhodně zajímavá. Obrazů tam člověk příliš nenajde, spíše jen skicy k jeho Slovanské epopeji. Člověk se ale dozví něco o jeho životě, může si prohlédnout jeho korespondenci, nějaké jeho věci a podobně. A také jeho fotografie. Až doteď jsem vlastně ani nevěděla, že Mucha fotil. A že fotil pěkně. Většinou to vlastně byly předlohy k jeho obrazům.
Je to milá expozice, ale nic velkého, vešla se do čtyř místností a já ji za hodinku prošla. Přesto ji ale doporučuji všem, co se kdy ocitnou v okolí Ivančic.
Nic jiného jsem tam nenavštívila a vydala jsem se zpátky. Ono tam asi ani nic jiného není. Ivančice opravdu nebudou nějakým velkým turistickým centrem.
Kromě Muchy se tam ale také narodil Vladimír Menšík, a tak se můžete podívat i na jeho expozici. Všechny ukazatele ukazovaly na expozici Vladimíra Menšíka a nikdy ne na expozici Alfonse Muchy, přestože byly ve stejné budově. Překvapuje mě to - Mucha je rozhodně velká osobnost a nejen pro nás Čechy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama