Lednice, vysavač peněženek

14. srpna 2018 v 10:09 |  Kam cestuju
Jestli jste mysleli ledničku, tak jste na omylu. Myslím tím Lednici s velkým L. Vstupné na všechny věci tady mě totiž opravdu nevyšlo nejlevněji.
Podívala jsem se tam včera a tak mě to zmohlo, že jsem ani nenapsala článek. Nezmohla mě ani tak Lednice, jako to vedro, které tam bylo (mimochodem, vtípek, že v Lednici by přece měl být chládek, se s úspěchem zrovna nesetkal). Vážně, to si z nás to počasí asi dělá srandu, já si brzo vypotím duši.
Do Lednice jsem samozřejmě mířila právě kvůli jejich proslavenému zámku. Opět jsem se rozhodla neponechat nic náhodě a na internetu si prošla, jaké okruhy mi tam nabízí. A že jich bylo dost. Nejhorší bylo, že každý úplně jiný - reprezentační pokoje, dětské pokoje, minaret, grotta, skleník...
Nakonec jsem se rozhodla pro reprezentační pokoje, jelikož tam psali, že je to takový základní okruh. A co jiného vidět, když jste tam poprvé, než ten základ.
Prohlídka to nebyla špatná, ale já jsem byla přece jen asi víc unešená z té Hluboké. Lednice byla o stupínek níž.
Nezůstala jsem samozřejmě u jedné prohlídky a navštívila i grottu. Grotta je uměle vybudovaná jeskyně a já se o tom učila ve škole, ale nikdy jsem žádnou na vlastní oči neviděla. Bylo tedy na čase to změnit. Prohlídka trvala pouhých 15 minut, což mi přišlo líto, ale je pravda, že grotta nijak zvlášť velká nebyla. Rozhodně to ale byl zážitek a něco nového, nadchla mě asi víc než celý zámek. Navíc tam bylo krásných 19 stupňů (jak nám řekla slečna průvodkyně).
Pozor ale na časy prohlídek - jsou jen jednou za dvě hodiny, já byla v 11.45. Zato na reprezentační pokoje se můžete podívat každou půl hodinu a ostatní zámecké okruhy se, myslím, konaly každou hodinu.
Ještě mi byl doporučen zámecký skleník a jakmile jsem ho uviděla, hned jsem věděla, že se musím podívat dovnitř. To byl ten nejkrásnější skleník, jaký jsem kdy viděla. Vnitřek mě ale trochu zklamal. Já nejsem zrovna biolog, takže jsem z rostlin nepoznala snad ani jednu. Mrzelo mě, že nejsou nějak popsané nebo tak, ráda bych se naučila něco nového. Už bych ho znovu asi navštívit nepotřebovala, leda bych tam byla s někým, kdo rostlinám rozumí, aby mi k tomu něco řekl.
Ještě jsem se prošla zámeckou zahradou. Je obří, takže jsem ji neprošla celou - ještě bych se tam ztratila. Procházka je to ale pěkná a určitě i hezky romantická.
Neopustila jsem úplně areál zámku, v zámecké jízdárně se konala výstava napodobenin korunovačních klenotů. Já jsem korunovační klenoty nikdy neviděla, kdo ví, kdy je zase otevřou, tak jsem si řekla, že tohle je fajn příležitost. A rozhodně byla, byl tu i hezky nastíněn život Karla IV. (který teda díky maturitě z dějepisu poměrně dobře znám, ale nevadí si to trochu osvěžit), ukázany nějaké dobové oděvy a zbraně. Také tam byl meč přání - prý když ho člověk pohladí a něco si u toho přeje, tak se mu to splní. Tyhle věci miluju, navíc mám teď spoustu přání. Byla to kouzelná chvíle.
Korunovační klenoty samozřejmě také stály za to. Docela mě překvapilo, že jablko a žezlo vlastně byly vyrobeny až mnohem později než koruna. Vystaveny jsou tam do 30. 9.
Letos se také objevily v Lednici písečné sochy na téma bohové. To někdo tak boží jako já (hahaha) nemohl vynechat. Taky jsem se tam pěkně vyblbnula, mám fotky všeho a se vším. Jo, vyfotila jsem se s Diem, to je snad nutnost.
Nechápu, jak někdo může vytvořit sochu z písku. Jak je možné, že to drží? Neuvěřitelné. Tuhle výstavu prostě musíte navštívit, je tam až do 15. 10., ovšem při větším dešti se prý sochy rozpadnou, takže bych radši neotálela.
Do odjezdu autobusu mi zbývaly téměř dvě hodiny, tak jsem se rozhodla se ještě podívat do Muzea hraček. Trochu mě překvapilo, že je to soukromé muzeum a bylo přímo v obytném domku. Návštěvy ale nelituju, miluju staré věci a tady to bylo moc hezky udělané. Občas jsem narazila i na hračky, se kterými jsem si jako malá hrála u babičky - sakra, jsem stará. U pokladny byl navíc moc milý... muž, kluk, já nevím. Pak jsem zjistila, že to byl syn majitelů. Tak nějak se mi líbí, že je to hezká rodinná práce a jsem ráda, že jsem je zaplacením vstupného (i když samozřejmě se studentskou slevou) aspoň trochu podpořila.
Tím by můj zájezd mohl hezky skončit, jenže já se ještě rozhodla, že si koupím zmrzlinu. Já vážně nerada utrácím za jídlo, za ten den jsem měla jen dva tousty, měla jsem trochu hlad a hlavně jsem se potřebovala zchladit. Koupila jsem si teda na náměstí zmrzku a šla si sednout na lavičku. Nedošla jsem - zmrzlina se mi asi po deseti metrech zbortila k zemi. Takhle nešťastná jsem už dlouho nebyla, to vám teda řeknu.
Domů, nebo teda na moje přespávací místečko, jsem pak už dojela v pohodě, i když totálně přehřátá. Po cestě jsem si prohlížela fotky z telefonu - milion fotek mě s písečnými sochami a asi tři fotky zámku (z toho jedna byla hlava jednorožce). Ten zámek prostě vůbec nebyl tak fotogenický, jak jsem si myslela.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 11. září 2018 v 20:08 | Reagovat

Mám to daleko...:(
Proč jsi nedala fotky blog...? To je fakt škoda.

2 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 12. září 2018 v 4:34 | Reagovat

[1]: Já to mám taky daleko, ale takhle jsem se tam mohla podívat:) a na focení zas tolik nejsem a zrovna fotky z Lednice opravdu nepatří k těm nejpovedenějším  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama