Můj týden radosti

24. října 2018 v 22:16 |  Střípky myšlenek
Dnes (ve středu 17. 10.) mě zastavila jedna starší paní, jestli bych jí nepomohla s nákupem. Jasně, že ráda pomůžu, a tak jsem popadla její tašku na kolečkách a vydala se s ní na dvouhodinovou cestu. Ano, opravdu trvala dvě hodiny, což jsem samozřejmě netušila, když jsem jí pomoc slíbila. Ne, že by se moje rozhodnutí nějak změnilo, kdybych to věděla - já prostě ráda pomůžu a neumím říkat ne. Jen se mi celou dobu chtělo hrozně čůrat!
Paní se asi potřebovala vypovídat, a tak jsem ji nechala. Podle všeho měla dost těžký život, ale mě stejně mrzelo, že se celé ty dvě hodiny nesly v dost negativním duchu. Jako kdyby tu paní ani nic hezkého v životě nepotkalo.
A já si řekla, že taková být nechci. Že až takhle jednou budu stará a zastavím nějakou slečnu, jestli mi pomůže s nákupem, tak jí budu vyprávět ty hezké věci.
Protože hezké věci tu jsou každý den. A já jsem se rozhodla si je sepsat. Od zítřka, tedy 18. 10., si sem budu každý den po dobu jednoho týdne zapisovat, jaké maličkosti mi za ten den udělaly radost. Co mi trochu zvedlo náladu nebo vykouzlilo úsměv na tváři.
Protože si myslím, že je prostě důležité se na to zaměřit. A člověk pak zjistí, že i když k němu život možná není vždycky úplně spravedlivý, tak je stále spousta hezkých věcí, o kterých se dá mluvit. Teď anebo ve stáří, je to jedno.

Čtvrtek 18. 10.
Mohla jsem si pospat.
Dařila se mi transkripce textů z cyrilice.
K vaření oběda jsem si mohla pustit seriál, protože jsem byla na bytě úplně sama.
Obědvala jsem v pyžamu.
Vzala jsem si na sebe své oblíbené šaty.
Jela jsem tramvají, která se jmenovala stejně jako moje kamarádka (Verunka).
Na tabuli u kavárny vydržela moje oprava slova "štrůdl" na "štrúdl". (Jo, píše se to s čárkou!)
Na přednášce přede mnou seděl hezký kluk.
Šla jsem do kavárny s kamarádkou, kterou jsem dlouho neviděla.
Dala jsem si jablečný dortík.
A panini.
A horkou čokoládu.
Kamarádka mě pozvala na únikovou hru.
Mluvila jsem s bráchou po telefonu.
Našla jsem SIM kartu, kterou jsem hledala vážně dlouho.
Podařilo se mi vyměnit SIM karty v telefonu.

Pátek 19. 10.
Mám nový tarif, který má 10 GB dat, nemusím se příliš omezovat.
Tramvaj přijela akorát ve chvíli, kdy jsem dorazila na zastávku, takže jsem nemusela čekat.
Vlak vyjel bez zpoždění (to se dlouho nestalo).
V kupéčku se mnou seděl starší pár, ze kterého úplně čišela láska.
Objevila jsem hezký blog.
Přečetla jsem si povídku, kterou jsem napsala před rokem, a nepřišla mi tak špatná.
Po dvou týdnech jsem zase byla doma.
Povedlo se mi uvařit rýži, aby nebyla tvrdá ani rozvařená.
Přišel mi nový kryt na telefon.
A šíťka na ovoce.
Napustila jsem si horkou vanu a sledovala v ní seriál.
Desetiletý bráška mi přivezl sušenku, co mi koupil ze svého kapesného.
Chutnal mu McMuffin, který jsem mu koupila já.
Dostala jsem medíky a marmeládičky.
Kamarádka mě pozvala na karamelové sójové mléko.
Kamarádky kamarádka, kterou jsem doteď neznala, mě pozvala na nealko mojito.
Poslechla jsem si zajímavou a vtipnou přednášku o cestě po Novém Zélandu.
Po dvou týdnech jsem zase ležela ve své posteli.

Sobota 20. 10.
Byla jsem na super skautské akci.
Poznala jsem nové skauty.
Dostala jsem perníček.
Do oddílu jsme dostali knížku Rychlých šípů, na kterou jsem už nějakou dobu koukala.
Doma jsem objevila svoje oblíbené sušenky.
Stáhla jsem si do notebooku hru, která byla ve slevě (za 19 korun!).
Koupili jsme krásné oblečení pro malou sestřenku.
Porazila jsem mamku ve slovním fotbalu.
Poprvé jsem viděla svoji maličkatou sestřenku, která je sice na světě tři měsíce, ale jelikož se narodila hodně předčasně, mohli jsme se na ni podívat až teď.
Skoro hodinu jsem si volala se svou kamarádkou, která je už dva měsíce v Anglii.
Založila jsem si bookstagram.

Neděle 21. 10.
Bráška mi udělal k snídani volská voka.
Porazila jsem ho ve stolním fotbálku.
Ochutnala jsem sladkosti z Turecka.
Babička mi dala peníze.
V letáku Lidlu jsem našla skvělé Halloweenské občerstvení.
Napadla mě taky další aktivita na naší skautskou Halloweenskou párty.
Na tu párty mi dnes přislíbilo účast dalších 15 lidí - a těší se!
Ve vlaku jsem seděla v kupé, které nebylo tak nacpané.
Jedna (doteď mi neznámá) slečna z ročníku mi napsala o poznámky a dodala, že jsem jí podle fotek přišla z fotek nejsympatičtější.
Moje spolubydlící dnes nepřijela, a tak jsem měla pokoj pro sebe.

Pondělí 22. 10.
Hezky jsem se oblékla.
V tramvaji se mému vtipu zasmálo několik cizích lidí.
Poznala jsem novou fajn holku.
V aule právnické fakulty byl vtipný obraz.
Neztrapnila jsem se na imatrikulaci.
Jsem úplně oficiálně studentkou vysoké školy.
Dostala jsem 50g mix od Mixitu.
Hýřím nápady na aktivity s našimi rovery (skauti 14+).
Dočetla jsem Svatého Xaveria.
Podařilo se mi přihlásit na skvělou skautskou akci (Miquik).
Moje přátele zaujal fonetický přepis a já je mohla trochu poučit.
Procvičování fonetického přepisu mi docela šlo.
Na celostátní skautskou akci se s námi, samými holkami, odváží jeden patnáctiletý skaut - daří se mi tvořit vazby mezi lidmi v našem středisku!

Úterý 23. 10.
Oblékla jsem si svetr s kopretinami.
U pokladny v Albertu nebyla řada.
Měla jsem zase několik dobrých nápadů na akce pro starší skauty.
Na semináři jsem hýřila vtipem.
Kamarádka šla na přednášku jen proto, abych tam nebyla "sama".
Zaregistrovala jsem se do knihovny.
Volala mi kamarádka z Anglie.
Hodně skautů mě podporuje a věří mi.
Seznámila jsem se s další fajn spolužačkou.
V bytě nám teče teplá voda, i když hrozilo, že nepoteče.

Středa 24. 10.
Vzala jsem si ponožky s deštěm a ono fakt prší.
Slečna, co šla na chodníku přede mnou, málem narazila do cedule (půjdu do pekla).
Odpadla mi staroslověnština.
Kamarádky jely do Brna na Gaudeamus, a tak se se mnou sešly.
V tramvaji jsem potkala revizora a měla jsem tramvajenku.
Dala jsem si k obědu pizzu.
Kamarádka mi dala sušenku.
Sehnala jsem na poslední chvíli ubytování na skautskou akci!
Jeden skaut mi poděkoval za to, co pro skauting dělám.
Volala jsem s kamarádkou na skypu.
Podařilo se nám dodělat program na skautskou akci.
A taky připravit plán na téměř celý rok.

Takhle tedy vypadal můj týden. Několikrát jsem se taky pěkně vztekala a byla nešťastná, ale to už asi k životu patří. Důležité pro mě je, že jsem si uvědomila, že každý den má člověk několik důvodů k radosti.
Budu ráda, když si to třeba taky vyzkoušíte! Pokud se rozhodnete pro podobný článek (pochybuji tedy, že bych někoho inspirovala, ale kdyby náhodou), určitě mi tady dejte vědět, ráda se na něj podívám.
Nebo mi aspoň můžete dát vědět, co vám dnes udělalo radost. Když se člověk o radost podělí, je to tak nějak ještě hezčí, ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 24. října 2018 v 18:12 | Reagovat

Dobrej nápad , pozitivna není nikdy dost :). A že nikdy nebudeš jako ta paní - nikdy neříkej nikdy :D. Negativita ke stáří už tak nějak automaticky patří .

2 hanickaa7 hanickaa7 | 25. října 2018 v 17:07 | Reagovat

Krásně napsáno 😊 plně souhlasím, pozitivity není nikdy dost 😊 hlavně v dnešní době kdy má každý radost jen z cizího neštešti 😊

3 Nindë Nindë | Web | 25. října 2018 v 20:28 | Reagovat

Tohle mi připomíná pozitivníček, který jsem dostala od kamaráda. Asi tak tři měsíce se mi to fakt drželo, ale pak jsem vypadla z rutiny a zapíšu si tam něco jen občas. Ale rozhodně bylo vždy příjemné si rozvzpomenout na nějaké tři fajn věci, co se staly ten den. Jsem moc ráda, že jsi takové zapisování taky zkusila, člověk je pak moc vděčný za to co má. Jen pokračuj :)

4 Jean d'Arc Jean d'Arc | Web | 28. října 2018 v 14:23 | Reagovat

Ano, člověk musí být rád i za malý radosti.
A díky za tvé komentáře i návštěvu u mně

5 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 5. listopadu 2018 v 18:46 | Reagovat

[1]: Já vím, že to k tomu patří, jsem negativní už teď, takže ve stáří asi taky nebudu žádné sluníčko, jen bych pak ráda mluvila i o nějakých hezkých věcech. Aspoň občas:)

[2]: Děkuju:) Já se teda taky občas směju cizímu neštěstí - ale tím myslím právě třeba to, když někdo nedává pozor na cestu a málem srazí ceduli. Když někdo fakt trpí, tak se nesměju, zas tak zlá nejsem!

[3]: Já bych to taky asi nevydržela déle. Nikdy jsem nevydržela si takhle něco psát delší dobu (deníčky, diáře). Tohle se mi ale taky moc líbilo, člověku třeba nedojde, kolik hezkých věcí se djěe:)

[4]: Není zač, taky děkuju:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama