Skauting se mi vypálil do kůže

14. října 2018 v 18:44 |  Střípky myšlenek
Z letošního skautského tábora se mi nejvíc líbil jeden večer, kdy byl program připravený pro nás. Je fajn si občas odpočinout a nebýt ten, kdo něco připravuje.
Připravil ho pro nás člověk, který dělá u nás ve městě skvělé akce. A my ho za to samozřejmě bezmezně obdivujeme. Trošku k němu vzhlížíme jak k bohovi.
Bylo proto naprosto skvělé, že když program skončil, sedl si k nám do tee-pee a několik hodin jsme si všichni u ohně povídali. Pro tyhle chvíle skauting tak miluju.
Najednou se mi ale stala dosti nepříjemná věc - spadla mi na ruku poměrně velká jiskra. Než jsem ji stihla setřást, vypálila se mi do kůže.
A teď, v polovině října, tam mám stále jizvičku. Myslím, že už tam zůstane navždy.
Bude to asi znít divně, ale já jsem za to ráda. Vždycky, když se na ni podívám, vzpomenu si na ten večer. A vzpomenu si na všechny ostatní večery.
Skautka jsem už 12 let a i když je to někdy dost šílené, nelituju jediné minuty. Všechno to stojí za ty večery u ohně, kdy si jen tak povídáme o všem a o ničem. Za ty zážitky. Za to, že teď umím pokácet strom. Že jsem viděla spoustu krásných míst, na která bych se možná sama nikdy nepodívala. Že mě to nutí se hýbat, i když jsem strašný lenoch.
A za ty lidi. Kdyby se mě někdo zeptal, co je na skautingu nejlepší, určitě bych řekla, že ti lidé. Ve skautingu jsem si našla několik velice dobrých kamarádek. Teď, když jsem v Brně a ony ne, si všímám, jak moc mi na nich vlastně záleží. Jak je super, že mám s kým podnikat všechny ty blbosti. A jak je super, že jsme se našly, i když jsme docela rozdílné osobnosti.
Je úžasné přijet na nějakou větší skautskou akci. Jsou tam lidé, které jste třeba nikdy v životě neviděli, ale jako kdybyste byli přátelé. Skauting je prostě něco, co vás spojuje.
Rodiče teď nechtějí dávat děti do skautu, protože si myslí, že tam nic moc nezískají. Že je lepší je poslat na nějaký taneční kroužek, do hudebky a podobně. Je pravda, že my z vašeho dítěte neuděláme hudebního génia, slavného malíře, nadaného tanečníka. Ale dáme mu něco jiného. Osobnost, přátele. Stojí to za to.
Skauting se mi vypálil do kůže a zůstane tam už navždycky, i kdyby jizva vybledla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janina Janina | Web | 19. října 2018 v 10:14 | Reagovat

To máš bohužel pravdu :) já jsem nikdy nebyla na skautském táboře :(

2 hrachajdice hrachajdice | Web | 19. října 2018 v 10:30 | Reagovat

Jsem ráda,že zase píšeš, občas juknu a dlouho tu nic nebylo . Teda dlouho z mýho pohledu , kdy já na blog napíšu 50 příspěvků měsíčně :D .

3 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 19. října 2018 v 11:16 | Reagovat

[1]: To je škoda, skautské tábory podle mě patří k těm nejlepším, protože už se tam všichni dobře znají:)

[2]: Já holt asi nejsem takový psavec:D Navíc teď na vysoké se pořád něco děje, a tak na blog prostě není vždy čas (a občas ani chuť)... :/

4 Jeife Jeife | E-mail | Web | 19. října 2018 v 11:31 | Reagovat

Vždycky když podobné vláčku čtu, tak si říkám, že je to docela škoda, že jsem tam nechodila ... :(
Krásný zážitky ...

5 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 21. října 2018 v 17:28 | Reagovat

[4]: Dá se chodit i v pozdějším věku:) Dokonce tě většina oddílů uvítá ještě radši:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama