Trampoty se spolubydlící

22. října 2018 v 22:28 |  Střípky myšlenek
Nikdy jsem nebyla zvyklá bydlet s někým v jedné místnosti. Jasně, taková ta klasika 14 dní na táboře ve stanu, ale to bylo vše. Doma máme s bráchou hezky každý svůj pokoj a jsme tak spokojení.
Mám navíc ráda takové to své pohodlí a klid, takže skutečnost, že na vysoké se nějaké spolubydlící asi nevyhnu, mě dost děsila.
Oprávněně.
Bydlím na bytě, ale s úplně cizími lidmi. Bylo to pro mě výhodnější jak kolej a nikoho tady v Brně neznám, takže s nikým známým jsem na byt nemohla. Jsme tu 4 holky (a ty 3 se spolu znají) a dva kluci.
Prvně jsem si myslela, že to s tou spolubydlící nakonec bude docela fajn. Rozuměly jsme si, i když každá studujeme něco úplně jiného.
Jenže to jsem ještě nevěděla, jak strašně neohleduplná je. Vážně, ohleduplnost je v tohle soužití snad to nejdůležitější!
Občas vstávám v půl páté, protože si přivydělávám tak, že vodím dva kluky do školky, a musím tam být už v pět. Vždycky se stydím za zvonění budíku, mám ho na tu nejtišší možnost, rychle ho vypínám. Pak popadnu věci, co jsem si večer připravila, jdu se obléct do koupelny. Snídám vestoje v kuchyni. Do pokoje už se vlastně celé ráno nevracím, abych spolubydlící nevzbudila.
Ona sice nikdy nevstává tak příšerně brzo, zato ale pravidelně ráno do školy. A já ne, protože já školu tak brzo nemám. Její klasické vstávání vypadá asi tak, že rozsvítí, chvíli se tu štrachá, potom odejde do kuchyně (a stále se v pokoji svítí), nechá otevřené dveře a tam si povídá s nějakými dalšími spolubydlícími. Pak se vrátí, snídá, zase se chvíli hrabe a konečně odejde. Takže většinou prostě vstávám taky.
Jednou byla nemocná a prospala celý den. Já se pokusila někam vypařit, ale když už jsem venku vážně neměla nic dělat, vrátila jsem se na byt a četla si. A koukala na seriály (ve sluchátkách). Prostě jsem se vážně snažila ji nevzbudit.
Když jdu večer spát já, je mi občas blbý, jak brzo chodím spát. Jenže když pak člověk vstává v půl páté ráno, tak prostě potřebuje jít spát. Proto ani neceknu, že se v pokoji svítí, vždyť je brzo a ona určitě potřebuje ještě něco udělat. To, že si moje spolubydlící jde zaskypovat s přítelem, nebo se začne v jedenáct večer učit nahlas slovíčka do angličtiny, už mi teda trochu vadí. Ale neskutečně mě vytáčí, když jde do vedlejšího pokoje za těma dvěma dalšíma holkama a hulákají tam do jedné v noci tak, že jim rozumím každé slovo.
A tuhle jsem málem brečela. Dostala jsem totiž kilový kyblík jogurtu, který měl ale brzy projít. Bála jsem se, že to nesním, tak jsem nabídla spolubydlící, že si kdyžtak může taky dát.
Dala si.
Třičtvrtě kila.
Nechápu, jak to za ty dva dny zvládla, ale když jsem si ho šla po týdnu plném nevyspání dát ráno k snídani a měla jsem jen lehce po dně, fakt už toho bylo nějak moc.
Prosím vás, lidi, až budete s někým bydlet, nebo jestli už bydlíte, nechte ho vyspat. Mluvit tišeji vás určitě nezabije. A jestli vám něco nabídne, nesežerte mu to skoro celý. Určitě si totiž chtěl nabídnout i sám.
Buďme prostě k ostatním trochu ohleduplnější!
Jo a kdybyste někdo sháněl milou spolubydlící s trapným blogem na byt v Brně, určitě se ozvěte!
I když mě budete štvát, budu stále stejně ohleduplná a milá, jen o vás možná napíšu článek na blog. A to se vyplatí.

P.S. Stejně jsem teď strašně šťastná.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hrachajdice hrachajdice | Web | 23. října 2018 v 14:24 | Reagovat

Z Brna nejsem, tak bohužel . Jde o zvyk, já jsem s tím taky měla problém být s někým na pokoji, když jsem nastoupila na intr ,ale pak jsem si zvykla . Ono mi taky nic jinýho ani nezbejvalo :D .

2 Zlomený meč Zlomený meč | E-mail | Web | 23. října 2018 v 19:35 | Reagovat

NAPROSTO TI ROZUMÍM! Můj jeden semestr na koleji byl dost podobný :D
Teď už bydlím se spolubydlící a pracuju (a ona taky), ale oba se snažíme být ohleduplní. Stejně ale vstává mnohem dřív než já a jde si dělat snídani (a všechno je tu hrozně slyšet), ale tak to řeším sluchátkama :D

V bývalé práci, kde jsem byl na ubytovně, jsem to řešil podobně - sluchátkama, ale těmi velkými, pracovními... protože tam byl fakt kolikrát hluk do noci a já potřeboval vstávat v 5:30 a musel jsem přes den fungovat.
Ty velký sluchátka fakt doporučuju, jen pak bacha, abys nezaspala, ale to třeba pořeší vibrace nebo tak :)

3 supice supice | E-mail | Web | 24. října 2018 v 19:34 | Reagovat

Nezávidím. Ale zase budeš mít natrénováno pak do domova důchodců, tam na tom budem všichni podobně jako teď Ty;) Musíš to brát pozitivně!;D Ale né, věřím, že si najdeš nějaké lepší bydlení:) A moc držím palce;)

4 Zlozana Zlozana | E-mail | Web | 24. října 2018 v 22:19 | Reagovat

[1]: Jojo, snad si zvyknu! Ale ráda bych prostě asi bydlela s někým, s kým se  jdeme víc chápat a kdo mi bude tak nějak blíž... :D

[2]: Tyjo, nevím, jestli by mi velká sluchátka nevadila a nebylo mi to v noci nepříjemné... Já si plánuju minimálně priidit špunty do uší a masku na oči:D

[3]: Já se snažím to brát pozitivně, ale přiznávám se, někdy jsem fakt zoufalá:D Tak pak tady vybíjím frustraci :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama