Červenec 2019

Výmluvy, výmluvy, výmluvy

26. července 2019 v 7:32 Střípky myšlenek
Tak strašně moc mi záleží na tom, co si o mně druzí myslí.
Snažím se s tím trochu pracovat, být si jistější sama sebou a neřešit, co si o mně kdo myslí. Trochu se mi to daří co se týče oblékání a nosím to, co se líbí mně, ale to je zatím tak jediný úspěch. Jinak stále hodně lpím na dobrém jménu.
Občas tak moc, že prostě používám výmluvy, abych zakryla něco, za co se stydím.
Včera jsme s kamarádkou byly na prohlídce bytu a pan domácí byl poměrně dost upovídaný. Kamarádka s ním za tu chvíli stihla probrat spoustu témat, já jsem převážně mlčela, jen občas jsem něco dodala nebo se zasmála.
"No, s vámi bych si mohl povídat celý den, ale tady Zuzka bude asi spíš přemýšlivý typ," prohlásil pan domácí.
Já jsem se samozřejmě začala ihned bránit: "Víte, já jsem dneska hodně brzo ráno vstávala, tak jsem taková unavená..."
Lež! Já jsem teda vážně vstávala brzy a přes tři hodiny cesty vlakem tomu moc nepomohly, ale realita je taková, že prostě nejsem ten typ člověka, který by se hned s každým přátelil. Musím člověka nejprve aspoň trochu poznat, než se před ním otevřu a začnu víc mluvit. Ve dvou ještě nějak konverzaci zvládám, protože se děsím trapného ticha, když ale konverzaci s ním zastala kamarádka, byla jsem spokojená.
Dalším příkladem jsou moje návstěvy na gynekologii.
"Tak co, Zuzko, nějaká změna?"
"Jaká změna?"
"No, máš už kluka?"
"Nemám."
"Jak to?"
Následuje trapná vteřina ticha, kdy přemýšlím, co říct.
"No... Já na to nemám moc čas, jsem pořád na skautech nebo tak."
Tohle teda není tak úplně lež, vážně toho času ve výsledku trochu nemám a občas přemýšlím nad tím, jak bych tam asi kluka narvala. Ale to si pište, že kdyby se nějaký objevil, určitě ho tam nacpu.
Jenže celá pravda je taková, že se prostě žádný neobjevil. Nepohybuju se úplně ve společnosti kluků a nejsem zrovna modelka, navíc nějakému seznamování zrovna neprospívá moje nízké sebevědomí. A tak o mně vlastně nikdy nikdo (normální) nestál.
Jenže vykládejte tohle lidem, že je vám dvacet, s klukem jste se asi ani nedrželi za ruku, protože o vás prostě nestojí. Všichni by si pak řekli, že na mně teda asi musí být něco vážně divného.
A tak se uchyluju k výmluvám. Omlouvám nějak snad každý rys mé osobnosti, který nemám úplně ráda, jen aby mě za něj ostatní neodsoudili.
Jen mě, prosím, mějte trochu rádi.

Fenomén chybějící pasty

20. července 2019 v 16:23 Střípky myšlenek
Sedím ve vlaku, sluchátka mi vypověděla službu, a tak chtě nechtě občas zaslechnu něco z rozhovoru dvou holek, které se mnou sedí v kupé. Podle plných krosen se chystají na nějaký výlet.
"Hele a máš s sebou pastu na zuby?"
"Ne, já doufala, že si ji vezmeš ty..."
Tohle mi připomíná asi úplně každou skautskou výpravu. Od té doby, co je člověk starší a přestane mu balit maminka, se obsah krosny značně proměňuje.
Člověk už tam třeba nenajde pláštěnku, protože přece bunda stačí, i když možná není nepromokavá. Za to se tam ovšem objevuje polštářek, jelikož bez něj se už člověk pohodlně nevyspí. Spoustu teplého oblečení nahradí nějaké slušné oblečení, které si člověk může vzít do společnosti, neboť už jsme přece jen moc staří na to, abychom jeli autobusem v teplácích. Povinnou baterku, která přece není potřeba, protože stačí ta v telefonu, nahradí deodorant, jenž se snaží napravit absenci sprchy.
A pak taky odpadne zubní pasta. Ne že bychom byli prasata, která si nečistí zuby a nevadí jim zápach z úst. Člověk prostě jen tak nějak spoléhá, že mu tu pastu půjčí někdo jiný.
Průšvih je, že takhle potom začnou přemýšlet všichni.
Nějakou dobu jsem s tím zvládala žít, jenže pak mi nejistota svěžího dechu na každé výpravě začala vadit. A tak jsem si pořídila speciální výpravovou pastu, kterou už prostě z krosny nevyndávám.
Zachraňuju tím spoustu lidí. Nemáte zač.
Jenže po letošním táboře, kde jsem byla téměř jediná vybavená, se se svou pastou asi budu muset rozloučit. Už z ní příliš nezbývá.
Proto chci v zájmu svých past (a past podobných dobrodinců) říct jediné - vozte si na akce zubní pasty! Zas tolik místa v té krosně nezaberou.
Děkuju.