Mami

16. května 2020 v 15:14 |  Střípky myšlenek
"Rozmyslela sis to? Pojedeme teda někam?" volá na mě mamka, když vylezu z pokoje, protože by ráda vyrazila někam do přírody.
"Ne, jdu si jen pro pití, fakt se musím učit, mami..."
Lžu. Sice mám za dva dny zkoušku, ale jsem na ni poměrně naučená a nějaká procházka by mi jedině prospěla. Jenže já si tak nějak nedokážu představit, že jdu někam zrovna s ní.

Dokážu se s tebou bavit, mami, přijít za tebou do obýváku a říct ti něco ze svého života, ale ne zas příliš intimního. Poslouchám, co mi říkáš ty, i když nad tím občas protáčím oči, protože i ve dvaceti mi rodiče někdy přijdou trapní. Ale bojím se ocitnout někde, kde bych od tebe nemohla uniknout. Pár hodin pryč tak, abych se musela bavit jenom s tebou, abych musela zaplnit ticho a tu prázdnotu, která mezi námi vznikla. Protože vznikla, mami.
Já vím, že jsi tenkrát, když mi bylo patnáct, už asi musela odejít. Že jsi pro sebe chtěla trochu lepší život, chtěla jsi jít za svou lásku a nebýt jen zavřená v domácnosti. Jenže tohle patnáctiletý holce nedojde. Patnáctiletá holka nechápe, že má její máma ještě právo na vlastní život, patnáctiletá holka potřebuje, aby jí mamka naučila se líčit, kupovala jí vložky, aby s ní mohla probírat svoje zlomené srdce. Tohle jsou věci, které se s tátou dělat nedají, mami. A ty jsi mě s ním nechala, i když ti to přijde, že ne, protože to bylo vždycky na týden.
Týden s tebou, týden s tátou.
Každý týden něco jiného, jednu neděli jsi od nás utíkala a tu další ses zase vracela. Když ses vrátila, byla jsi cítit kouřem, protože ten tvůj nový kouřil doma ostošest. Tvoje nová velká láska, které bylo jedno, že tě pomalu zabíjí. Stálo ti to za to?
Začala sis žít svůj "lepší" život a hodila starosti na mě. To já se stala nejbližší mého malého bráchy, protože to já s ním byla pořád, to já s ním byla, když měl noční můry, když brečel, to já s ním byla každý týden, ne ty, mami.
Která máma opustí svoje dítě? Vím, že bych tě neměla soudit, ale já to stejně dělám, i když už mi není patnáct, ale dvacet, i když víc než doma žiju kdekoliv jinde, stejně pořád nedokážu pochopit, co člověka opravňuje k tomu, že postaví svoje štěstí nad štěstí někoho jiného. Nad štěstí svých dětí. Já si život nevybrala, mami, to ty ses pro mě rozhodla, měla jsi vědět, že to bude závazek, že bys od něj neměla utíkat. Ale udělalas to.

Utekla jsi přede mnou, když mi bylo patnáct, a teď já unikám před tebou. Netrávit s tebou příliš času o samotě, mít sebou telefon, abych kdyžtak mohla předstírat, že na něm něco dělám, a zrovna nemůžu mluvit. Protože se bojím, že ticho mezi námi by zase otevřelo tu díru, která ve mně po tvém odchodu zůstala.
Chápu, proč jsi to udělala. A mám tě ráda, mami. Ten čas už ale nikdy nevrátím a už nikdy to nebude takové, jaké tu bylo předtím.
Mrzí mě to.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 17. května 2020 v 9:57 | Reagovat

Silný, taky mám o čem přemýšlet.
Čtu Tě moc ráda, ale to Ti píšu skoro v každým komentáři...:)

2 zlozana zlozana | 17. května 2020 v 15:34 | Reagovat

[1]: Já tě taky čtu moc ráda! Ale nepíšu ti to v komentářích, tak aspoň tady. Děkuju!

3 padesatka padesatka | E-mail | Web | 19. května 2020 v 6:58 | Reagovat

Gratuluju k titulce...!

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. května 2020 v 11:18 | Reagovat

Moc pěkně a citlivě napsané! To, že některým věcem dokážeme porozumět, ještě neznamená, že se nás nedotýkají.

5 supice supice | E-mail | Web | 19. května 2020 v 13:58 | Reagovat

Měla jsem to podobně. Pak jsem jí odpustila. Teď jsme si blíž jako nikdy předtím. Věřím, že to dokážeš taky. Věř mi, stojí to za to. Když né kvůli ní, udělej to kvůli sobě. Hodně štěstí♥

6 necrosis necrosis | E-mail | Web | 20. května 2020 v 12:24 | Reagovat

Tak to je silný.

7 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 20. května 2020 v 12:25 | Reagovat

Naprosto chápu, že se s mámou nechceš bavit. Ona by měla pochopit, že jestli si k tobě chce najít cestu, nemůže dělat, jakože nic. Jestli máš chuť, můžeš s ní tohle téma zkusit otevřít. Protože mám z tvého popisu pocit, že to mezi vámi visí jako těžký balvan, do kterého nikdo nechce šťouchnout. Ale jestli se o tom bavit nechceš, máš na to naprosté právo.

8 Nikky Nikky | E-mail | Web | 21. května 2020 v 10:33 | Reagovat

Tak toto je silné... Snažím sa tvoju maminku pochopiť, ale pre mňa je toto nepochopiteľné...

9 Denisa Š. Denisa Š. | Web | 23. května 2020 v 10:15 | Reagovat

Každý máme s rodiči problémy, ale ty jsi to nádherně zpracovala a silně obohatila názor na další rodiče, kromě tech mích a manželovích.

10 wixxie21 wixxie21 | 24. května 2020 v 11:06 | Reagovat

Naprosto chápu tvůj postoj, moje máma v mých 15 začala domů tahat různý chlapy a taky se o mně nezajímala, bylo jí jedno, co dělám, pak se to snažila dlouhý roky odčinit (pořád ještě mám pocit, že se snaží). Dlouho jsem jí nemohla odpustit a myslim si, že pořád ještě ve mně něco přetrvává, jenže taky se jí snažím pochopit. Dělala to, co cítila. I maminky jsou jenom lidi a to, že se zamilovala, i když do idiota, je její výsostné právo. My děti tím často moc a moc trpíme a často pak maminky soudíme, že nám ublížily a tak, ale zkus se na ní podívat jako na ženu, ne jako na mámu. Jako na kamarádku, jako na někoho, kdo byl zřejmě doma nešťastný a připadal si jen jako služka, ne jako žena. Být ženou je něco, na co bychom neměly zapomínat ani ve chvílích, když jsme matkami. Tipuju, že její nový přítel jí dával nějakým způsobem znovu pocit, že je ŽENA. Ne "jen" matka a hospodyně. A vrátila se, díry z minulosti to nezahojí, ale můžete mít spolu spoustu nových vzpomínek, jakožto sobě rovné parťačky :) Tak to mám s mámou teď já. Mojí malou Verunku už nevyléčí, ale dospělá Veronika s ní může v pohodě mít fůru nových zážitků.

11 LeS LeS | Web | 24. května 2020 v 11:35 | Reagovat

Tak po přečtení tohoto článku jsem si říkala, díky bohu, že mám takovou dceru, jakou mám... Způsobila jsem jí bolest a vím to, ale zvládá to úžasně... Přeji odpuštění, všichni ho potřebujeme .-)

12 Vlček Vlček | Web | 25. května 2020 v 14:57 | Reagovat

Psané přiznání mi přijde až moc podobné tomu, co zažívám, ačkoliv s mami nedošlo k fyzickému odloučení, je cítit ta propast která mezi námi je a se kterou si nedokážu poradit, možná ani nechci, nebo se bojím, těžko to popsat. Souzním a soucítím s textem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama